Byly ve hře ohledně přestupu i jiné varianty?
Žádné jiné varianty ve hře nebyly. (usmívá se)

Proč ses rozhodla právě pro Prague Tigers?
V loňském roce trénovala Boleslav jednou týdně společně s Tigers, kromě Marti (Martiny Lamblové) a Páji (Pavlíny Nejedlé) jsem tedy tým už trochu znala a okusila jejich tréninky. Tréninky pod vedením Jamba (Vladimíra Jambora) mě bavily a holky mi přišly fajn. Když se pak ozval, nerozmýšlela jsem se příliš dlouho.

Před začátkem sezóny jsi zmínila i dobré ohlasy Prague Tigers. Co se tedy k tobě doneslo?
Od Marti s Pájou jsem neslyšela žádné stížnosti, naopak jsem viděla, že jsou v týmu spokojené. Díky společným tréninkům jsem přibližně věděla, do čeho jdu.

V týmu už tou dobou bylo několik bývalých spoluhráček z Mladé Boleslavi. Jak velkou roli hrály ony v tvém přestupu?
Lhala bych, kdybych řekla, že ne, ale nebylo to tak, že by mě doslova přemlouvaly nebo nabádaly k přestupu, ale opravdu spíše tím, že jsem viděla, že jsou v týmu spokojené.

S kým dále jsi přestup nejvíce komunikovala?
Přestup jsem probírala doma s přítelem, který mě v něm podpořil. (usmívá se)

Když se podíváš na tuhle fotku níže, čím si vysvětluješ, že před třemi lety jste byli všechny v Mladé Boleslavi a nyní jste v Tigers?
Cesty osudu jsou někdy nevyzpytatelné a jsem ráda, že se ta moje často potkává s těmi, které mám ráda. (usmívá se)

Čekala bys, že se za pár let setkáte všechny opět v jednom týmu?
Nečekala bych to, ale jsem za to ráda.

V Praze i pracuješ, byť na druhém konci, než jste měli tréninky. Kolik tak pro představu přibližně nyní ušetříš času díky výrazně menšímu cestování?
Cestování do Boleslavi bylo poměrně dost časově náročné především v posledních letech, protože když jsem tam přestupovala, tehdy ještě do Nymburka, trénovalo se především v Praze. Navíc hala byla kousek od tehdy mého prvního studentského bydliště. Pocházím ze Zruče nad Sázavou, ale žiji v Praze. Spojením nymburského týmu s Boleslaví a postupným větším propojením ženské složky s juniorkami se tréninky pomalu víc a víc přesouvaly do Boleslavi. Cestování na tréninky se pak stalo opravdu náročným. Nyní ušetřím za jeden trénink až několik hodin času.

Jaké očekávání měl od tebe realizační tým?
To se asi budeme muset zeptat přímo jich.

A jaká byla tvá očekávání?
Čekala jsem moderní a individuální přístup k hráčkám. Těšila jsem se na změnu a také, jak budu florbal konečně hrát ve městě, kde bydlím, a odpadne z větší části čas na cestách. Od hráček jsem slyšela, jak probíhá letní příprava, zde jsem se těšila i na kruhové posilovací tréninky.

Zkraje sezóny i nyní jsi sama řekla, že očekáváš moderní přístup k tréninkům a i individuální k hráčkám. Naplnila se za tak krátkou dobu a minimum odehraných zápasů?
Všechna očekávání byla naplněna ještě lépe, než jak jsem si sama představovala. Jen mě mrzí, že máme za sebou pouze tak málo zápasů, nemohu se dočkat dalších.

Jak se ti zamlouvá nově sestavený tým?
Zamlouvá se mi moc, jsem v něm spokojená.

Už ses v týmu zabydlela?
V týmu se cítím dobře, takže myslím, že už jsem se zabydlela. (usmívá se)

Na koho ses nejvíce těšila?
Samozřejmě, že jsem se nejvíc těšila na holky, které jsem znala. Ale těšila jsem se, že poznám i nové tváře.

Boleslavská kolonie uvnitř týmu se začíná rozšiřovat až exponenciálně. Byla aklimatizace v týmu o to snazší?
Jít do nového kolektivu s někým, koho už znáte, je samozřejmě výhoda. Především první minutky má člověk velmi usnadněné. Spoluhráčky jsou ale skvělé, takže si myslím, že by aklimatizace probíhala i tak bez problémů, jen bych měla první tréninky větší strach. (směje se)

Můžeš porovnat působení ve dvou týmech, které jsou přibližně na stejné úrovni. V čem vidíš největší rozdíly?
Největší rozdíl vnímám v komunikaci mezi realizačním týmem a hráčkami.

Přeci jenom Mladá Boleslav se následně administrativně dostala do extraligy. Nelituješ teď někdy toho, že jsi tam nezůstala a nezahrála si extraligu? Ta se navíc oproti první lize žen rozjela …
Svého rozhodnutí nelituji a jsem i moc ráda, že se Boleslavi podařil postup do extraligy. Holky jsou šikovné a hrát nejvyšší ženskou soutěž si zasloužily již dlouho. Je fajn, že se nyní rozjela. Sleduji všechny zápasy a fandím doma u počítače. Samozřejmě mě zároveň mrzí, že my hrát nemůžeme, ale taková je bohužel situace, musíme se s tím poprat.

Začínala jsi s florbalem v Kutné Hoře. Proti mateřskému týmu sis v letošní sezóně i zahrála a zápas jste zvládly až po nájezdech. Jaké to pro tebe bylo utkání?
Na zápas proti Kutné Hoře jsem se těšila, tým od té doby, co jsem z něj odešla, prošel značnou proměnou, ale viděla jsem tam i pár známých tváří.

Kutné Hoře se navíc náramně dařilo zkraje sezóny. Čekala jsi, že se bude coby nováček pohybovat až takhle nahoře?
To, že se pohybovaly až takhle nahoře mě zas tolik nepřekvapilo. I od své parťačky v obraně Kristýny Zelené jsem slyšela, že holky v Kutné Hoře makají a snaží se.

V Kutné Hoře jsi začínala a po roce v juniorské kategorii jsi už v 15 letech hrála dospělé soutěže – po roce hraní soutěžního florbalu. Jaká to byla pro tebe jako teenagera škola?
Všechny holky byly větší a silnější, těšila jsem se, až je dorostu. Bohužel můj růst se přesně v tu dobu také zastavil, což dokládají i záznamy od dětského lékaře. Už v juniorském věku jsem si mohla pomalu začít zvykat na to, že už navždy budou skoro všichni kolem mě větší a silnější.

Prakticky celou kariéru působíš v dospělém florbale. A snad každý řekne, že je důraznější, tvrdší a rychlejší a je v něm na všechno méně času. Co ti tohle všechno dalo prakticky na startu kariéry a těžíš z toho dodnes?
Mládežnický florbal jsem moc nezažila, takže se mi to vlastně dost těžko posuzuje.

Když už jsme se dostali ke Kristýně Zelené, tak jí pomohly do kariéry obránkyně zkušenost s chlapeckým florbalem a následné používání ostrých loktů ji není cizí. Jak to bylo u tebe, když si hrála mezi dospělými ženami?
Můj první záznam u Českého florbalu je z Kutné Hory, ale původně jsem začínala hrát florbal ve Zruči nad Sázavou na školním kroužku, kde jsem taky trénovala s kluky. Dále jsem chodila trénovat s bratrem do místního florbalového týmu. Doufám, že mám díky tomu alespoň podobně ostré lokty jako Kristýna!

Trenéři si při tvém příchodu do týmu cenili zejména spolehlivosti. Kdes ji nabrala nejvíce, a co ti dodává jistotu a sebevědomí?
Musím se přiznat, že přílišnou jistotu a sebevědomí nemám. Florbalem se ale snažím především bavit, což nejde jinak než s klidnou hlavou. V obraně samozřejmě někdy zažíváme horké chvilky, ale není to nic, co by nedokázalo vyřešit křičení AaaAAAaaaaa!!!

O tvé spolehlivosti, jistotě a sebevědomí mluví i statistiky. Nebojíš se podpořit útok a přispíváš kanadskými body. Jak by ses popsala jako obránce?
Tyto věty mě poměrně překvapují, protože není tajemstvím, že mezi gólové hráče zrovna dvakrát nepatřím. Snažím se spoluhráčky v útoku alespoň podporovat tím, že bráním naši bránu, co to jen jde.

Koho máš v tomto směru za vzor, popřípadě od koho čerpáš inspiraci?
Mým velkým vzorem jsou moje spoluhráčky. Všechny jsou šikovné a od každé se mohu něco nového přiučit. Sleduji je na hřišti, a když vidím, jak jim florbal krásně jde, snažím se hrát alespoň z poloviny tak dobře jako ony.

Za dobu, co jsi byla v Mladé Boleslavi, vyrostla v Kutné Hoře nová sportovní hala. Bohužel je už nyní jasné, že si v ní soutěžní zápas zahraješ nejdříve až v příští sezóně. Hádám, že jsi určitě zklamaná, že se nemůžeš ukázat před téměř vlastním publikem?
Když jsem začínala hrát za Kutnou Horu, měla domácí halu ve Zruči nad Sázavou, což bylo skvělé, na zápasy jsem chodila pěšky. Zdejší hala zůstane pro mě navždy jako domácí. Jsem nadšená, že v Kutné Hoře vznikla hala nová, v tomto městě pořádná hala chyběla, ale spíše mě mrzí, že si nemohu zahrát ve Zruči.

Jak se těšíš, až si tam jednou zahraješ ostrý soutěžní zápas?
Samozřejmě, že se těším, až budeme hrát v Kutné Hoře. Doufám, že i když budu v dresu hostů, přijdou nás podpořit kamarádi a členové rodiny.

Jaké si dáváš případné cíle pro rok 2021?
Doufám, že jako tým zabojujeme o postup do extraligy a udělám vše pro to, abych v této cestě týmu pomohla, jak jen budu moci.

Jak moc se těšíš na moment, až nastoupíš do zápasu?
Na zápasy se těším strašně moc, ale ještě o trochu víc se těším i na to, až budeme moci alespoň trénovat. Holky, trenéři i týmové aktivity mi velmi chybí. Je mi jedno, jestli pojedu do haly na zápas nebo na trénink, ale už se toho dne nemohu dočkat.

Jak nyní trávíš tolik volného času?
Ve volném čase se nyní věnuji svým dalším koníčkům, a to především chovu svých papoušků, četbě a hře na kytaru. Snažím se samozřejmě i hýbat, alespoň ve formě, jakou současná doba umožňuje. Ale celkově více času teď trávím doma odpočinkem a relaxem, také s rodinou a přítelem. Hrajeme hry, koukáme na filmy nebo jen tak popíjíme kávu

Kolik máš doma papoušků?
Mám dva - druh papoušíčci šedokřídlí. Patří mezi nejmenší na světě - jeden váží kolem 35 gramů. Na svou velikost ale dokážou udělat pěkný virvál - například s malými florbalovými míčky. Nyní s nimi trávím poměrně dost času, takže alespoň nějaké kladné stránky mají současná přísná opatření.

Dále jsi zmínila četbu. Jak často a do čeho se nejraději začteš?
Snažím se číst téměř denně a čtu snad všechno: hlavně fantasy, romány a detektivky. Mám také ráda nejrůznější knihy o zvířatech.

A v neposlední řadě je tu kytara. Po Jesus (Nikole Hamerníkové) jsi druhá v týmu, která hraje na tento strunný nástroj. Tvůj repertoár je stejný jako její, nebo jiný?
Jesus hraje táborové písně, je potřeba se v tom týmu doplňovat, takže já naopak žádné táborové písně neumím. Na kytaru hraji klasickou hudbu. Teď se například učím Air od Bacha.

V jednom videu ses šla proběhnout i do Alzy pro vyzvednutí zásilky, činíš tak i nadále?
To zase až před Vánoci. (směje se)

Co bys vzkázala všem členům a příznivcům Prague Tigers do roku 2021?
Všem členům a příznivcům Prague Tigers přeji především pevné zdraví a nervy. Těšíme se na Vás na palubovce a zůstaňte pozitivní, tedy psychicky!