Neustále usměvavá Eliška Horáková, jejíž hlavním poznávacím znakem jsou černé rukávy na rukou, se v týmu Prague Tigers aklimatizovala parádně stejně jako předchozí posily z Mladé Boleslavi. V šesti utkáních první ligy připsala šest gólů - v průměru tedy jeden na zápas – a k nim přidala jednu asistenci. Jako bonus byla dvakrát vyhlášena hráčkou utkání, což se ji podařilo jako jediné v týmu.

Svými výkony si tak řekla o šanci zahrát si Extraligu žen, čehož využil její bývalý klub z Mladé Boleslavi a před restartem nejvyšší soutěže ji připsal na soupisku. První zápas kvůli prodělání Covidu ještě byla pouze na střídačce, následně se ale zapojila do 14 utkání, ve kterých připsala pět bodů (3+2). Ve dvaceti letech cenná zkušenost do budoucna a realizační tým Prague Tigers může v dalších letech počítat s tím, že jim na hřišti roste nová mladá florbalová hvězdička s velkým potenciálem.

Už máme květen a ty jsi stále jedinou hráčkou Prague Tigers, která se v letošním roce zapojila do soutěžního utkání v rámci Českého florbalu. Co na to říkáš?
Zdravím všechny! Upřímně mě to do teď vůbec nenapadlo. No a co k tomu říct, asi jen že jsem ráda, že jsem mohla hrát a že žijeme ve zvláštní době.

Pro mnohé členy Prague Tigers jsi byla něco jako světlem na konci tunelu či superhrdinkou, ke které mohli vzhlížet. Brala jsi to tak?
To určitě ne! (směje se). Nicméně vnímala jsem, že mě někteří sledují, a to i lidi z mého okolí, kteří dřív florbal úplně nesledovali. Na druhou stranu ono se toho moc jiného dělat nedalo.

Je známo, že sis v dresu Mladé Boleslavi zahrála Extraligu žen. Jak se rodil tvůj návrat do klubu, který tě vychoval?
Upřímně ne moc lehce. Napoprvé jsem nabídku odmítla a zvažovala jsem i jiné varianty. Pro Boleslav ale hrálo známé prostředí a tým, což pro mě jako člověka, co úplně nemusí velké změny, bylo dost zásadní a pak taky fakt, že mám halu ani ne deset minut od domova.

Co se ti jako první prohnalo hlavou, když jsi slyšela, že Mladá Boleslav má o tebe zájem s tím, aby ses zapojila do nejvyšší soutěže?
Asi všechny vzpomínky, jak dobré, tak špatné. A taky určitě, že bych mohla mít v podstatě svůj normální život i v době nejtvrdších opatření, což jsem potom brala jako velké privilegium. Extraligu jsem si vždy chtěla zkusit a tahle doba pro to byla paradoxně ideální.

Jaké to bylo pro tebe naskočit do rozjeté soutěže po čtyřech měsících bez ostrého zápasu?
Náročné! Čtyři měsíce bez halových tréninků byly hodně znát. Do toho jsem těsně před návratem na hřiště prodělala Covid, který se na mě celkem dost podepsal. Dá se říct, že z karantény jsem šla rovnou do haly. Hlavně první tréninky a zápasy byly opravdu na hraně a víceméně až do konce sezóny jsem s fyzičkou bojovala, protože času na regeneraci a na tréninky navíc moc nebylo. Obecně se ale dá říct, že jsem se s každým tréninkem a zápasem cítila líp i co se týká florbalky a tempa zápasu a ke konci si myslím, že už to nebylo špatné.

Nakonec si v dresu Mladé Boleslavi odehrála 14 zápasů v základní části s bilancí 3+2. Jak tohle hodnotíš s odstupem času?
Co se týká bodů tak moc spokojená nejsem. Myslím, že jsem si s sebou trochu přenesla smůlu ze začátku sezóny, kdy jsem pálila jednu šanci za druhou. Ze začátku se trochu míchalo se sestavou, protože si v lednu prošla Covidem i půlka holek Boleslavi. Potom se ale formace ustálily a myslím, že naše lajna si sedla skvěle. S holkami mě hra opravdu bavila, jen nám často nevyšla finální fáze, což je škoda, protože si myslím, že jsme jinak potom odehrály celkem slušné zápasy.

Teď máš čerstvou zkušenost mezi extraligou a první ligou. Zkus ji porovnat.
Asi bych spíš začala tím, v čem si jsou podle mě hodně podobné, a to jsou za mě velké rozdíly mezi týmy z horní a spodní části tabulky. Zároveň si myslím, že lepší polovina 1. ligy by zvládla hrát vyrovnané zápasy se spodu extraligy. Obecně jsou ale týmy v nejvyšší soutěži víc herně vyspělé a organizované. Hra je přesnější a tím pádem i rychlejší. Všichni umí být nebezpeční z každé pozice a není to úplně tak, že stačí pohlídat několik šikovných hráček, jako je to často v 1. lize. Taky se hraje tvrději a spousta věcí se oproti první lize nepíská, což mně osobně vyhovovalo.

Co ti čtrnáct zápasů v Extralize žen ukázalo, na čem bys měla do budoucna zapracovat?
Myslím, že hlavně zápasy s těmi top týmy ukázaly, že vlastně úplně na všem. Zjednodušeně ale asi hlavně na pohybu bez míčku a finální fázi, proměňování šancí, protože těch jsem měla opravdu hodně, ale často moje střela mířila spíš pánu Bohu do oken nebo se jí ani nedalo říkat střela (směje se).

Navíc sehrát dva zápasy za víkend v Extralize žen a 1. lize, je taky rozdíl. Bylo to náročnější psychicky, nebo fyzicky a proč?
Fyzicky to bylo určitě náročné, hlavně asi kvůli Covidu, avšak pro mě byly dvojzápasy asi přece jen náročnější psychicky. Sice bylo příjemné nebýt pro jednou v pozici favorita a nemít na sobě takový tlak, na druhou stranu jsem byla zvyklá dotáhnout vyrovnané zápasy do vítězného konce, což se nám tady bohužel úplně nedařilo. A stejně jako je větší radost z vítězství ve vyrovnaném zápase, tak je taky větší smutek v případě prohry. Bylo pak těžší soustředit se na další zápas, který byl minimálně stejně náročný.

Na druhou stranu si nasbírala určitě i dobré zkušenosti do budoucna. Na čem hodláš stavět v budoucnu?
Trochu mě překvapilo, že jsem se úplně neztratila a dostávala se do šancí, možná že i kvůli tomu překvapení jsem je pak neproměňovala (směje se). Takže asi na pohybu s míčkem a uvolnění se s ním.

Když už řešíme trasu Mladá Boleslav – Prague Tigers, tak ty jsi až do uplynulé sezóny nehrála florbal jinde než za Florbalovou akademii a najednou ses ocitla v Praze. Co tě k přestupu vedlo?
Cítila jsem, že potřebuji změnu a novou motivaci na sobě pracovat. V Boleslavi se za poslední dobu tým hodně proměnil, takže to bylo asi trochu i nějaké pokračování obměny kádru.

Byly ve hře i jiné varianty?
Jiné varianty ve hře nebyly. Věděla jsem, že pokud odejdu, bude to do Tigers.

Proč ses rozhodla právě pro Prague Tigers?
S Tigers jsme v předchozí sezóně pravidelně trénovaly a tréninky vedené Jambem mě bavily. Taky jsme byly neustále v kontaktu s Pájou (Nejedlou) a Marťou (Lamblovou), a i od nich jsme měly pozitivní ohlasy, rozhodně se ale z jejich strany nejednalo o nějaké přemlouvání. Líbilo se mi také pojetí letní přípravy a obecně moderní přístup k tréninkům a hře. Zároveň jsem i kvůli škole chtěla být přes týden v Praze.

V týmu už tou dobou bylo několik bývalých spoluhráček z Mladé Boleslavi. Jak velkou roli hrály ony v tvém přestupu?
Rozhodně to nebyl jediný důvod, ale potkat se s nimi znovu ve stejném dresu mě hodně lákalo.

S kým dále jsi přestup nejvíce komunikovala?
Určitě s rodinou, která se mnou florbal hodně prožívá. Nejvíc ale samozřejmě se spoluhráčkami, co nakonec zamířily stejným směrem.

Jaké očekávání měl od tebe realizační tým?
To je asi otázka spíš na trenéry, ale myslím, že hlavně góly a obecně nějaká útočná činnost (směje se).  

A jaká byla tvoje?
Kvalitní tréninky, moderní přístup a pohodová atmosféra v týmu.

Naplnila se za tak krátkou dobu?
Určitě ano! Jen je škoda, že jsme toho nemohly odehrát víc. Na druhou stranu jsme toho stihly docela hodně, porazily jsme extraligový tým, otočily těžký zápas, který jsme už během první třetiny prohrávaly 0:4 a přidaly i nějaké nečekané teambuildingové akce. Na těch pár zápasů, které se stihly, je to celkem fajn bilance (směje se).

Jak se ti zamlouvá nově sestavený tým?
Holky jsou super a myslím, že všechno funguje, jak má.

Na koho ses nejvíce těšila?
Asi nikoho nepřekvapí, že na ex-boleslavskou partičku.

Boleslavská kolonie uvnitř týmu se začíná rozšiřovat až exponenciálně. Byla aklimatizace v týmu o to snazší?
Trochu jsme se znaly i s ostatními holkami, takže si myslím, že by to bylo v pohodě i tak, je ale jasné, že hlavně ty první tréninky byly jednodušší.

Tvá aklimatizace a zabydlení v týmu vyšlo na výbornou, protože za těch minimum odehraných zápasů jsi byla oceněna nejvíckrát jako hráčka zápasu. Znamená něco pro tebe tohle miniocenění?
To jsem ani netušila. Je to fajn, ale často se uděluje hlavně na základě bodů ze zápasu, což mi nepřijde úplně férové. Myslím, že si ho většinou zaslouží víc někdo, kdo není vidět bodově, ale odvede černou práci, bez které by se vyhrát nedalo. Zároveň si myslím, že těch pár zápasů, které se stihly odehrát, nebyly z mojí strany herně úplně ideální.

Zároveň můžeš porovnat působení ve dvou týmech, které jsou přibližně na stejné úrovni. V čem vidíš největší rozdíly?
Velký rozdíl vidím v komunikaci a organizaci obecně. Pak taky v zázemí. I když Tigers nemají k dispozici tak velké zázemí jako Boleslav, dokážou nám vytvořit skvělé podmínky.

Touhle dobou už byste jinak měly po sezóně. Sama jsi přiznala, že teď si připadáš, jako na kolotoči. Že by škola a blížící se zápočty a zkouškové období?
Doháním školu, kterou jsem během extraligy trochu zanedbávala, takže hlavně různé seminárky a projekty.

Když se teď podíváš zpětně na sezónu 2020/21, tak jaké si dáváš případné cíle pro rok 2021? (jak individuální, tak týmové)
Týmové cíle jsou pohybovat se na těch nejvyšších příčkách tabulky a hrát aktivní a útočný florbal. A osobní asi tolik nehrotit florbal, naopak si ho užívat a zlomit smůlu v zakončení.

Jak nyní trávíš tolik volného času?
Se školou, prací a teď už i letní přípravou tolik toho volného času není, ale snažím se ho trávit s kamarády a rodinou. Taky pracuji na tom, abych se vrátila silnější.

Co bys vzkázala všem členům a příznivcům Prague Tigers do nadcházející letní přípravy a věřme, že i normální další sezóny?
Všem členům a příznivcům Prague Tigers bych popřála, aby hlavně zůstali zdraví a aby si vážili každé chvíle, kterou mohou strávit nejen na tréninku, ale obecně tak, jak sami chtějí. V posledním roce jsme si všichni vyzkoušeli, že to není úplně samozřejmost a nikdy nevíme, co se může stát. Hodně sil do letní přípravy a snad se brzy zase uvidíme na hřišti.