Společně s dalšími studenty jsi šla, vzhledem k současné situaci, dobrovolně pomáhat do laboratoří ohledně testování. Kdy a jak ses dozvěděla, že budete povoláni?
Škola nám poslala mail, že nějaké firmy hledají izolátory a studenty do laboratoří. Se svými spolužáky jsme už v nich dávno pracovali.

Co bylo tvým největším motivem se takhle zapojit do boje proti koronaviru a posunout se do první linie?
Nechtěla jsem být zavřená doma na Slovensku a mít pouze online výuku, takže práce izolátora byla vítaná a taky hlavně je pěkný pocit pomoci svými schopnostmi ostatním. Navíc v práci jsme dobrá parta.

To rozhodně. Ode všech si zasloužíš rozhodně poděkování a také velký respekt. Nicméně teď postupuješ riziko ohledně zdraví. Nebojíš se, respektive počítáš do určité míry s tím, že i ty by ses časem mohla ocitnout mezi pozitivními?
Míra nákazy je minimální, dodržujeme hygienické standardy při procesu izolace virové RNA (ribonukleové kyseliny), zároveň nejvyšší vzorky chodí v médiích, co mají virus inaktivovat například, používáme respirátory, zdravotnický plášť a rukavice. Navíc nakazit se a stát se pozitivním se dnes člověk může stát kdekoliv.

Co na to vůbec říkali doma, že ses takhle rozhodla bojovat v první linii?
Popravdě máma s tátou byli mírně zklamaní, že jsem nešla domů jako ostatní studenti. Když jsem jim ale vysvětlila důvod, proč jsem zůstala v Praze, tak pochopili moje rozhodnutí a teď jsou typicky podporující rodiče.

Mohla bys přiblížit fanouškům, jak takové testování probíhá a co je vlastně tvým popisem práce coby izolátora?
Z odběrových míst přijdou vzorky, které se u nás zaevidují. Evidence probíhá přes žádanky. Následuje proces izolace a poté se hodnotí výsledek z měření RT-PCR a výsledky se pak rozesílají lidem (klientům). Já izoluji virusovou RNA podle protokolu, který je nastavený pro všechny akreditované laboratoře.


Kolik vzorků ti projde pod rukama během směny?
Jsem v týmu pěti izolátorů, ve kterém jich denně uděláme docela dost. V minulých dnech jich ale přišlo v rámci celé Prahy méně, záleží na aktuální situaci.

Kolik času a dnů v týdnu nyní strávíš v laboratoři?
Nyní už chodí méně vzorků, takže tři dny, ale byly časy, kdy i čtyři až pět

V jakém provozu pracujete?
Mámě směny podle dohody s ostatními izolátory, dohromady nás je dvanáct. K tomu ještě pomůžeme se základní administrativou, takže neizolujeme nonstop. Děláme si i povinné pauzy.

Teď, když se nehraje florbal, nemůžete trénovat ani hrát a dlouho asi ještě nebudete. S trochou nadsázky se dá říct, že sis našla jinou zábavu a rozhodně se nenudíš, je to tak?
Rozhodně. Nuda v práci nehrozí. Jsme tam výborná parta. Spolužáci jsou perfektní stejně tak noví starší kolegové, kteří jsou ve všem nápomocní. Mnoho lidí je v laboratořích právě z mé školy. Velké zastoupení má i přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy, takže si rozumíme.

Jsi brankářka, teď pracuješ v laboratoři. Kde je na tebe kladen větší tlak a zodpovědnost?
V obou případech je podobný. Nikde se nesmí udělat chyba! Jako tlak bych to nenazývala. Tak jako tak je to o koncentraci. V bráně se jedná o dobré vyhodnocení situace, a když se zle vyhodnotí, dostaneme gól. Stejně tomu tak je i v laboratoři. V ní všeobecně platí dvojitá kontrola na všechno přehled o práci.

Zatímco ale ve florbale jste většinou brané jako favoritky a ve většině případů moc střel na tebe nejde, tak v laboratoři jedeš jeden vzorek za druhým. Kde je těžší koncentraci udržet?
Je úplně jedno, zda jsme favorit nebo ne. Střely na mě jdou vždy! Práce na izolaci je rutina de facto stále dokola stejný proces, takže proto je náročné se koncentrovat. Ke každému vzorku je zapotřebí přistupovat zodpovědně, stejně jako ke každé střele. Když je zápas ve florbale a holky hrají super, tak i pro mě jsou utkání náročná na pozornost, ačkoliv za třetinu nejde na brankáře žádná střela.

Jako jedna z mála z florbalového prostředí máš blíž k současnému dění ohledně Covidu. Jaké jsou podle tebe předpoklady, kdy zase všichni budeme moct vzít florbalové náčiní do ruky a i ty například místo do laboratoře zamíříš do haly na trénink?
Netuším. Nedá se to předpovědět. Samozřejmě existují statistické modely, ale reálná situace je jiná.

Jak to myslíš jiná?
Tak modelují se statistické modely, a když se očekávala druhá vlna koronaviru. Úplně se nedá předpokládat, jak bude virus mutovat a jak se bude dál rozšiřovat. Je to jedna velká alchymie. Nařízení vlády mohou někomu přijít nesmyslná, ale v tomto případě jsou opodstatněná.

Proč myslíš?
Kdyby je všichni dodržovali, tak by fungovali. Sice ne úplně na 100%, ale situace by byla lepší i co se do počtu nakažených týká. Avšak viry neznají hranice, šířit se budou dál, jak jsme se již přsvědčili.

Zpět k florbalu. Jak se vlastně udržuješ ve formě? Přeci jenom hráčky odloží hůl a mohou si jít zaběhat a tím se udržet v kondici, ale gólmani to mají asi v tomhle směru složitější. Doma asi jen tak na ně někdo neposílá míčky, a když ano, tak stejně se musí dávat pozor, aby se něco nerozbilo.
Do práce chodím vždy pěšky. S Hamli (Kateřinou Hamplovou) chodíme každý pátek na dlouhou turistiku. Ve spolupráci s Tofim (Tomášem Fibigerem) máme brankářské tréninky on-line. K tomu navíc máme s Ondrou pro změnu kruhové tréninky on-line.

Kam nejčastěji vyrážíte?
Chodíme různě. Máme prochozený už téměř celý Český Ráj. Hrozně rády chodíme na Kokořínsko, taky absolvujeme i vícedenní štreky například na Šumavu. Při výběru destinace se střídáme, ale momentálně víc plánovala Hamli.

A co se ještě týče brankářského postu a chytání? Může o brankář přijít o cit v prstech, když nechytá delší dobu?
Do toho se člověk dostane rychle. Sem tam si zažongluji s míčky na odreagování od pipetování