Jsou Velikonoce. Půjdeš hodovat?
Nepůjdu, vzhledem k situaci, která panuje, si s přítelkyni vyjdeme na procházku a užijeme si společně volný den.

A v dětství jsi každé ráno vyrážel vyšupat holky, aby byly zdravé?
Jako malý jsem samozřejmě chodil.

Co další pokrmy s nimi související – mazanec, beránek, zajíček případně nádivka. Pochutnáš si?
Co se jídla týče, tak nádivku si dám. Sladké moc nemusím, takže tomu odolám.

Teď k florbalu. Tradiční otázka. Proč ses rozhodl před sezónou právě pro Prague Tigers?
Pro Tigers jsem se rozhodl z několika důvodů. Líbili se mi ambice klubu, složení trenérského týmu i zájem vedení.

Byly ve hře i jiné varianty?
Měl jsem několik nabídek, což bylo moc fajn, dokonce i z 1. ligy. Bohužel ale není v mých časových možnostech dávat florbalu na takové úrovni tolik času, kolik by bylo zapotřebí. Fyzicky je to také rok od roku složitější. A jak víš, už nejsem nejmladší.

S kým jsi hostování nejvíce komunikoval?
Nejvíce jsem byl v kontaktu s Véčou (Tomášem Večeřou), který mě do Tigers lákal už dříve. Líbila se mi jeho chuť do práce, ambice, i právě snaha zařídit co nejvíce víkendů s dvěma zápasy.

V tvém předsezónním představení jsi řekl, že vyjma jednání tě přesvědčila i snaha bojovat s rozpisem zápasů. Jak konkrétně změna termínové listiny ti pomohla obléknout tygří dres?
Formát ligy s jedním utkáním za víkend je podle mě na úrovni divize naprostý nesmysl. Bere jen čas a kvalita se rozhodně nezvýší, naopak mnoho hráčů bude velmi často absentovat, pokud mají v životě i jiné priority než florbal. Zatímco, když jsou dva duely za víkend, člověk si může osobní čas lépe rozplánovat, protože pak je dostatek volných víkendových dní. Doteď nechápu, že to Český florbal v divizi opravdu zavedl.

K týmu ses připojil v létě a vyjma přípravy se stihlo odehrát minimum zápasů. Co jsi stihl za tak krátkou dobu poznat v týmu potažmo v klubu?
Klub funguje velmi dobře. Všichni mají jasně dané podmínky a kdo je plní, tak hraje, kdo ne, tak sedí nebo je mimo. Je to spravedlivé.

Když už jsme u tvého příchodu, tak tobě je 31 let a vyjma gólmana Pavla Dundra jsi jediným třicátníkem v hráčském poli. Jak ses cítil, když jsi přišel do šatny a nejblíže od tebe byli kluci o sedm let mladší?
Je pravda, že v týmu jsou kluci o hodně let mladší, ale nevidím v tom problém. Pokud se baví o sportu a holkách, tak jim rozumím. Horší už je to v případě, když řeší online hry a sci-fi filmy. (směje se)

Slučuje se filozofie a ambice Prague Tigers s těmi tvými?
Filozofie klubu jako takového a moje osobní se protíná, přesněji řečeno protínala. Klub je ambiciózní a chce postupovat, což byl i můj cil, ale upřímně řečeno - dvě sezóny klub vzhledem k okolnostem musí zůstávat v divizi.

Tvým cílem, stejně jako celého týmu, byl a je postup. A znovu se minimálně o rok posouvá. Máš i ty teď o to větší chuť zase se o něj poprat, i když už Tigers dvakrát zhatil cestu Covid?
V tuhle chvíli sám neumím říct, co bude a jak se vůbec celá situace vyvine. Jak ohledně Covidu, tak mě osobně ve spojení s Tigers. S vedením jsme si řekli, že sezónu zhodnotíme a řekneme si, zda je oboustranný zájem o moje pokračovaní. Bohužel není moc co hodnotit, odehráli jsme toho velmi málo.

Tvé hostování končí k 30. červnu. Uvažuješ, nebo už ses rozhodl i kvůli podzimním okolnostem o prodloužení?
Sám v tuhle chvíli nevím, zda budu pokračovat. Musí se protnout dvě věci, aby byl zájem o mé pokračování, a musím mít motivaci. Případný začátek sezóny je aktuální až za půl roku, do té doby se může stať spousta věci, takže uvidíme.

Když už přišla řeč na Covid, tak ona původně dvoutýdenní pauza trvá půl roku a sám jsi zmiňoval, že nejsi extra běžec, a že ti moc nechutná, když je soupeř běhavý. Změnilo se za uplynulých šest měsíců něco v tomhle směru a stal se z tebe běhavý hráč?
Ze mě se určitě v 31 letech běžec nestane (směje se). V týmu je mnoho rychlých mladých hráčů. Bohužel ani jedno nejsem. Trénování by mě asi bavilo, ale možná až někdy v budoucnu.

Tebe budou, ať už chceš nebo ne, doprovázet vždy skvělá čísla ohledně gólů a bodování. Být parádní střelec to není vždy jen tak. Asi všichni hráči tohoto typu si dokážou vyhledat ve správný moment místo nebo prostor, kde mají být, aby se prosadili. Čím ty si vysvětluješ tvůj (a ostatních hráčů) instinkt, čich a intuici být v daný okamžiku přesně na určitém místě a skórovat?
Co se týče střeleckých dovednosti, tak u mě to bylo už od mládežnických kategorií dané tím, že jsem nebyl žádný rychlý hráč, ale měl jsem dobrý výběr místa a snažil jsem se dávat góly i z těžkých pozic, ze kterých se ostatní třeba báli vystřelit. Aby byl tým úspěšný, musí v něm každý člen přijmout svou roli. Nikdy jsem neviděl uspět tým, který by měl typově deset stejných hráčů. Prostě někdo je střelec, další nahrávač a jiný zase na černou práci. Měl jsem vždy štěstí na skvělé nahrávače, kteří se i za cenu osobních střeleckých statistik dokázali odevzdat týmu a já jsem mu pomáhal právě těmi góly, ale bez nahrávačů to prostě nejde. Když si tohle fungující tým uvědomí, má vyhráno, což mi místy v těch pár zápasech minulé sezóny u nás chybělo.

Jak to myslíš?
Přišlo mi, že jsme až často hráli všichni jako jeden muž, ne jako tým, ne jako každý se svou rolí. Přitom trenéři vše nastavili velmi dobře. Skvěle komunikovali s hráči, svou práci dělali dobře a zodpovědně. Jen je potřeba ji na hráče přenést a to je to nejsložitější.

Ty jsi chtěl udělat maximum a předat zkušenosti nejen spoluhráčům, ale i mládeži. Ta přišla o rok sportování a vývoje, což u dětí je snad ještě citelnější než u dospělých. Jak vnímáš, že téměř všichni už mají tak dlouhou dobu zákaz sportování?
Rok bez sportu je obrovsky problém. Vidím, jak lidi tloustnou a čísla, zvláště u mladých lidí nejsou vůbec povzbudivá. Ono taky co může člověk dělat, když má být jen zavřený doma a venku je 5°C. Teď se dá aspoň na kolo, vyběhnout si někam a podobně. Mně osobně chybí hlavně kolo a posilovna, kde jsem trávil poměrně dost času a dokázal se nabít tak, abych zvládl veškeré pracovní nasazení.

Přece jenom je ti přes třicet a věk nikdo nezastaví. Přemýšlíš už v současnosti častěji, že by si jednou už napořád zůstal za mantinelem a byl trenérem právě u dětí?
Teď ještě přemýšlím spíš jako hráč a kdybych trénoval, asi to nebude hned po skončení kariéry. S postupem času si člověk uvědomí, že na světě je mnoho dalších skvělých věcí. Určitě chci radši cestovat, než trávit nedělní dopoledne na florbalových turnajích po Česku.

Zároveň jsi sportovním komentátorem. Tuhle profesi děláš dvanáct let a vlastně coby mladý neokoukaný, neoposlouchaný sis usedl za mikrofon. Jak ses k téhle práci dostal jako mladík?
Co se týče mé práce komentátora, jedná se o jedno z několika zaměstnání, které mám, ale rozhodně to nejoblíbenější. Ještě pracuji jako konzultant v oblasti PR pro firmy, případně jednotlivce a jako projektový manažer. Komentovat jsem chtěl odmalička, byl to můj profesní sen, který jsem si v 19 letech splnil úspěšnými pohovory v české verzi největší evropské sportovní televize Eurosport.

Na Eurosportu komentuješ hlavně tenis, ale co dál tam máš na starosti?
Ano, primárně komentuji na Eurosportu tenis, zimní sporty a hokej, případně jezdím po Česku a komentuji fotbalovou ligu, ale zrovna na Velký pátek a Bílou sobotu jsem komentoval pro kamaráda a prezidenta Black Angels jejich utkáni v rámci play-off florbalové superligy, takže je toho celkem dost, když je ale práce koníčkem, je to jednoduché (usmívá se).

Zatímco na hřišti bojuješ za tým, tak ve studiu musíš být nestranný, nejlépe nikomu nefandit. Jak složité je pro tebe oddělit nestrannost v rámci své profese?
První roky to byl také velký stres, ale vždy hlavně zábava. Komentováni je disciplína, ve které je čas nejlepší učitel. Člověk si zažije pokaždé něco nového. Dělám práci, kterou chce dělat téměř každý muž v Česku, což je zavazující, zároveň je to výzva. Jsme národ trenérů a každý, kdo vlastní ovladač od televize, má názor (směje se), což je na jednu stranu dobře, protože obecné povědomí o sportu je velmi vysoké. Avšak mnoho lidí, kteří nadávají sportovcům z gauče, si neuvědomuje, co všechno museli v životě obětovat, aby se dostali tam, kde jsou.

V zimě se uskutečnil tradiční Australian Open. Tys měl většinou tříhodinové bloky od 1 do 4 ráno. Jak tohle je náročné nejen na psychiku, ale i biorytmus atd.? Vlastně pracuješ v době, kdy drtivá většina spí.
Ohledně nočních přenosů tenisu z jiných koutů světa je to o zvyku. Již několik let mám na Australian Open pravidelné bloky od 1 do 4 ráno, a je určitě lepší mít 14 dnů v kuse jeden čas, než na přeskáčku. Tělo si opravdu zvykne na vše, jen je pak potřeba mu zase dát možnost odpočinku, vyrazit na dovolenou a na veškerá sportovní klaní alespoň na pár dní zapomenout (usmívá se). Je to kolotoč, který se nikdy nepřestane točit.

U vás máte většinou tříhodinové bloky, kdy se hrají v průběhu dva zápasy a k tomu další z vedlejších kurtů. A ono to není jenom o tom, si tam na tu chvíli sednout a něco povídat, což sám můžeš potvrdit. Jak dlouho ti trvá příprava na jeden komentátorský blok?
Příprava je dlouhodobá a krátkodobá. Zrovna u tenisu sleduji výsledky, žebříček atd. po celý rok. Když se blíží grandslam, tak člověk musí byt připraven i na nová jména, nová pravidla. Výhodou je, že už se snažím nenechat se zaskočit téměř ničím, i když o překvapení nebývá nouze. Nejdůležitější je zachovat chladnou hlavu, objektivně věc posoudit a říct svůj názor.

Federer, Nadal nebo Djoković?
Dycky Federer! Z bouřliváka se stal kliďas, z kliďase šampión a ze šampiona legenda!

Co bys vzkázal všem členům a příznivcům Prague Tigers do roku 2021?
Všem z Tigers bych popřál hlavně hodně zdraví, toho není nikdy dost a potom, aby se radovali z maličkostí. Ty velké věci přijdou sami.