Pro každý klub, Prague Tigers nevyjímaje, je nesmírně důležité zapracovávat mládež do A-týmu. V letošní sezoně se v mužském dresu objevili Martin Soukup, Teodor Bodlák, David Sgall či právě David Koudelka, s nímž Vám přinášíme následující rozhovor. Jak David prožíval své první utkání, v němž se mu rovnou podařilo skórovat?

Davide, začněme trošku netradičně. Proč hraješ právě florbal a co pro tebe znamená?

K florbalu jsem se dostal poměrně netradiční cestou. Jako malý kluk jsem chtěl strašně moc hrát hokej, ale táta, který ho dříve hrával, mi důrazně opakoval, že to není sport pro mě. Poté, co moje prosby, aby mě dali na hokej přestali snášet, vymysleli kompromis v podobě nabídky, že bych mohl hrát florbal. Tento kompromis jsem po dlouhém zvažování přijal a florbal pro mě začal znamenat hodně. Kdybych to měl shrnout do několika slov, tak asi zábava, kamarádi a práce (myšleno dřina).

Pravidelně nastupuješ za juniorský tým, nedávno jsi ale poprvé absolvoval utkání také v A-týmu. Zápas se Ti povedl náramně, hned jsi vstřelil branku. Jak jsi tento duel prožíval?

Zpočátku jsem si zápas příliš neužíval. Seděl jsem na lavičce a v hlavě měl myšlenky, co všechno mám mít hotové do školy. Když mi po druhé třetině bylo řečeno, že se mám jít rozcvičit, byl jsem hrozně rád, že si budu moct pinknout. Do prvního střídání jsem nastoupil značně nervozní a dělal jsem úplně zbytečné chyby, ale později jsem si zvykl a hrál jsme víceméně v pohodě. Pak přišel ten gól, ze kterého jsem mě velkou radost.

Svou první branku v A-týmu si určitě dobře pamatuješ, jakým způsobem se Ti podařilo skórovat?

Ano, ten gól si pamatuji, ale nevím jestli ho budu schopný srozumitelně popsat. Jeden z mých spoluhráčů vybíhal po levém mantinelu směrem k polovině hřiště a míček mu odskočil od hole. Já stál kousek, takže jsem míček nabral, otočil se čelem k brance a vystřelil. Rána proletěla kolem gólmanovy helmy do branky.

Máš symbolicky schovaný míček?

Ano, mám. Stojí vedle mého psacího stolu na poličce.


Jaký je konkrétně pro Tebe hlavní rozdíl mezi juniorskou a dospělou kategorií? Například v rychlosti si rozhodně neztrácel.

Hlavní rozdíl je tempo. Pak rozhodně ve zkušenostech a také je hra o dost více o osobních soubojích, kterých je podstatně víc a jsou o dost nepříjemnější. To, že jsem neztrácel v rychlosti bych spíš dal na vrub tomu, že jsem první dvě třetiny nehrál a byl čerstvý.

O klubu Prague Tigers je známo, že kvalitně pracuje s mládeží. Můžeš toto potvrdit? Jak se ti v jednotlivých kategoriích hrálo?

Ano, naše mládežnické oddíly, především mladší žáci a elévové jsou na vysoké úrovni. U nás starších je to horší, ale rozhodně ne o moc. Samozřejmě klíčem je, aby tréninkové jednotky vedli lidé, které to baví a mají s dětmi dobrý vztah, což bych řekl, že platí napříč naší mládeží. Upřímně si nepamatuji, jaké to bylo když jsem byl v mladších žácích nebo elévech, takže nevím, omlouvám se. Ale jsem si jistý, že to bylo dobré, protože jinak bych bud nehrál v Tigers, nebo nehrál vůbec.

Před letošní sezonou jsi absolvoval pozměněnou letní přípravu, která byla více zaměřena na silovou část. Jak Ti osobně vyhovovala?

Letošní letní příprava byla bez nadsázky nejlepší ze všech. Ve všech předchozích jsme běhali po ovále a ve finále jsme i tak byli v sezoně fyzicky spíše podprůměrné mužstvo. Spoustu kluků to příprava nebavila a nechodili. Letos to bylo zaměřené na sílu, což nám všem vesměs vyhovovalo. Já jsem s přípravou byl velice spokojen, myslím že mi to i něco dalo, což jsem v předešlých letech necítil.

Aktuální sezona je již v plném proudu, jsi spokojen s týmovými, potažmo i svými výkony?

S juniorským týmem jsme si dali jako cíl do sezony postoupit do nejvyšší soutěže. Zatím držíme třetí místo po neúplném třetím kole. Až na jeden nepovedený turnaj jsme zatím stoprocentní, což mě těší. Kabina po dlouhé době konečně táhne za jeden provaz, což je taky fajn. Vždy je co zlepšovat, ale myslím si, že máme dobře nakročeno, až na nějaké drobnosti. Co se týče mých výkonů, tak mám smíšené pocity. Není to katastrofa, ale může to být výrazně lepší.

V kabině platíš za vtipálka. Výborný jsi také jako respondent na rozhovory. Jak jsi ke svému nadání přišel?

To, jestli mě mají kluci za vtipálka, tak to je otázka spíše na ně. Já jsem extrovertní typ a myslím si, že sranda přece musí být, protože kdyby bylo v kabině mrtvo, tak to bude první známka blížící se zkázy. Kde se vzal talent na rozhovory nevím. Jak říkám, jsem extrovert a jsem celkem ukecaný, takže se v rozhovorech a podobných záležitostech vyžívám. Zároveň mám rád politiku a rétoriku, takže mě i mluvit baví.

Sdílej článek!