Soupeř zatlačil zkraje zápasu na Prague Tigers, kterým podle brankáře Omara Hammamiho trvalo, než rozběhali nohy tak byli zasypáni velkým množstvím střel. „Považuji za zázrak, že jsme první třetinu vyhráli 2:0,“ prohlásil 18letý gólman, jenž se vrátil do brány po lehčí nemoci, a musel se ukázat nejen v oslabení ale i chyceným trestným střílením. Trošku ho mrzely dva inkasované góly, protože si pomýšlel na nulu, ale tři body bral. „V našem honu za play-off, který je reálný, jsou klíčové,“ dodal.

Následovalo utkání s jasným lídrem z Butchisu, které už bylo plně v režii vedoucího celku soutěže. „Soupeř byl ze začátku o úroveň jinde. Ukázal nám naše nedostatky (poziční hra, pohyb bez míčku) a několikrát nás vytrestal gólem do prázdné brány,“ prozradil největší rozdíly mezi oběma týmy gólman juniorů. Po sedmé brance si premiéru mezi třemi tyčemi odbyl i další brankář Lukáš Kovařík. „Předvedl famózní výkon. Inkasoval jednou, takže solidní debut,“ uznal Hammami, který litoval, že jako tým si opět nechali utéct začátek zápasu a manko už pak marně smazávali.

Naději vystřídaly debakly

Ze dvou družstev starších žáků se předvedlo pouze jedno. V sobotu měl sice pořádat rezervní tým, ale kvůli kolizi haly se jeho pořádání zrušilo. Všichni hráči si tak mohli odpočinout na nedělní turnaj v Kladně, což se projevilo v úvodním duelu s Kunraticemi. Ze žáků sršela aktivita, získávali míčky a dařilo se dostávat do zakončení. I díky vysoké produkci z toho nakonec  vykrystalizovala výhra 7:2 a výborný vstup do turnaje.

O to horší přišlo následně vystřízlivění. Druhým soupeřem byla Mladá Boleslav, která sestoupila z elitního koše. Nicméně i díky přízni výsledků stačila k finále i porážka s lehce vyšším rozdílem. Soupeř byl ale velmi silný na balónku, těžil z herní převahy a velkých chyb Prague Tigers v rozehrávce. Konečný výsledek 1:7 byl odrazem kvality obou týmů.

V souboji o bronz čekal tým poskládaný z hráčů Sparty. Na soupeři bylo celý turnaj znát, že se kluci úplně neznají a soudržnost v týmu úplně nefunguje. Bohužel snaha a chuť starších žáků z prvních dvou zápasů se vytratila. Předvedli výkon bez emocí, týmovosti a snahy se obětovat. Důsledkem byl další debakl v poměru 1:7.

I trenér Roman Janeba hodnotil výkon složitě. Ačkoliv jeho svěřenci předvedli v prvním zápase slušný výkon a neztratili se ani v tom druhém. „Je obrovská škoda, že dokážeme poměrně dobře ubránit tak silného soupeře, při hře bez míčku. Bohužel děláme strašně chyby v rozehrávce, které pramení ze špatného prvního doteku, bekhendů nebo horší přihrávky,“ uvedl kouč starších žáků.

Celkový dojem z turnaje tak kazí třetí zápas. „V něm jsme nepředvedli opravdu nic. Hlavně mi chyběl charakter mužstva. Nechceme být a nebudeme tým, který zápas odchodí a jen tak odehraje. Chceme vždy bojovat a nic nevzdávat. Každý zápas je důležitý a mělo by být jasně vidět, že ho chceme vyhrát,“ uzavřel 30letý kouč starších žáků Prague Tigers. 

Těžká lednová zkouška

K vidění byly i týmy přípravky, které se představily ve vyšších koších, tudíž na ně čekali těžší soupeři. Protivníci družstva White byli fyzicky zdatnější a zkušenější. Zápasy byly hodně tvrdou, ale cenou lekcí. Děti se ale moc snažily a neustále chtěly hrát. Kdyby to šlo, nejradši by hrály všichni a pořád. „Právě nadšení ze hry a chtít hrát, i když se výsledkově třeba zrovna nedaří je přece jedním z našich cílů u přípravky,“ podotkl trenér Jakub Pražák, který chválil jak své svěřence, tak i jejich rodiče za jejich chování mimo zápasy. „Všichni museli vidět, že jsme jeden tým a parta kamarádů. Zároveň jsme měli od rodičů i sourozenců, kteří mimochodem také hrají za Tigers, opět velkou podporu, za kterou moc děkujeme!“ pronesl kouč přípravky White.

S těžšími týmy se musela vypořádat i přípravka Orange, která zavítala do své již tradiční destinace v Mladé Boleslavi. Nakonec z toho byly tři porážky a jedna výhra. „Výsledkově to moc nedopadlo, ale hlavní účel byl splněn. Je skvělé, jak se hráči dokážou posunout od prvního zápasu tak, že v tom posledním mám pocit, že hrají úplně jiný kluci. Na konci turnaje byli zklamaný, ale sedli jsme si a řekla jsem jim o tom posunu a zlepšení a hned se zase usmívali,“ těšilo trenérku Terezu Kallupovou.