Starší žáci měli v sezoně spíše sestupové starosti, tentokrát si ale vyzkoušeli i ty radostní, neboť vyhráli svou skupinu a zadělali si na nejlepší turnaj sezony, ač nakonec finále prohráli. „V tomto zápase jsme dali větší prostor hráčům, kteří ho obvykle tolik nedostávají (vyzkoušeli si i oslabení). Jsem rád, že dobře fungovala defenziva a v ofenzivní činnosti se objevují prvky, na které se zaměřujeme v tréninku,“ pochvaloval si trenér Milan Hort.

Dorostenky měly na programu pouze jeden zápas s Kolínem a podařilo se jim odehrát utkání s nulou v zádech. K tomu navíc dodržovat hloubku a šířku hřiště, zjednodušovat hru a přejít hřiště maximálně na čtyři nahrávky. Svěřenkyně Martina Dobra se snažily úkoly plnit maximálně.

„Za mě super, že jsme šli do rizika a zkoušeli nové věci, což pro mě mělo svou cenu. Nechal jsem holkám absolutně volnou ruku a dal jsem prostor jejich představivosti. Chválím je za maximální nasazení, nevynechání žádného souboje a všeobecné dravosti. Jako nedostatek vidím pořád nízkou efektivitu střelby a vzhledem k tlaku na jiné činnosti opět zapomínáme na vybíhání oblouků a jednoduchou střelbu z první,“ zhodnotil objektivně kouč dorostenek.

Mladší žákyně naopak pilovaly zejména obranu, kde se zaměřily na tři sváté prvky v defenzivní činnosti, avšak jim vše chvíli trvalo a kompletní trio činností se začalo objevovat až časem. „Celkově jsem ráda, že byly holky schopné v průběhu turnaje zapnout a v posledním zápase se zase po nějaké době přiblížit tomu, jak chceme hrát. Velkou pochvalu si zaslouží také za emoce a zápal do hry během zápasu o postup, takhle by to mělo vypadat,“ libovala si trenérka Eliška Horáková.