V duelu s Ostravou jsi otevřela skóre. Favorit ale hned vyrovnal. Nemrzí, že jste vedení neudržely déle a neužily euforii víc?

Euforii jsme si užily, poplácaly jsme se. Diváci se usadili. Napila jsem se a v tu chvíli padl gól. S plnými doušky si myslím, že jsme si to užily.

Jaký byl vůbec zápas s Ostravou?

Věděly jsme, že utkání bude těžší, tvrdší. Zároveň jsou pohárová utkání hraná na 3 x 15 minut, což hrálo v náš prospěch. Zachytala výborně gólmanka, holky v obraně výborně clonily. Všechno se tak sešlo, že stav utkání skončil 2:8.

Do jaké míry vás ovlivnilo, že jste museli improvizovat se sestavou?

Kosí se nám to slušně. Vyškrabáváme legendy a hráčky, které odešly. Slepily jsme sestavu. Nepociťovala jsem nijak, že by měl být tým rozpadlý.

S Janou Prokšanovou jsi u týmu od úplného začátku a teď jste hrály s Ostravou, s čímž jste asi před lety nepočítaly v nejnižší lize ještě v barvách Athletics. Co to pro tebe znamená?

Začaly jsme se scházet v tělocvičně, kde nás bylo sedm, osm. Postupně jsme pak rostly, měnily jsme trenéry, přicházely nové hráčky a zlepšovaly jsme se. Nikdy bych ale neřekla, že se z úvodního týmu dostaneme až sem. Onehdy nám Vladimír Jambor řekl, že nás za ženskou složku dostane do extraligy. Všichni jsme se mu vysmály a teď jsme s extraligovým týmem hrály vyrovnané a zajímavé utkání. Povedlo se mu to a já bych to nečekala. Po čtyřech letech, kdy hrajeme první ligu, tak už se pro mě nejedná o překvapení ale je to navazování na to, co jsme se za ty roky naučily.