Konečně jste extraligoví. Jak to zní?
Splněný cíl! Něco, co jsme si před sezonou a v dlouhodobém horizontu nastavili, že dokážeme.

Už jste si uvědomili, že patříte mezi elitu?
Pomalu jsme si to uvědomili. Jsem za to rád, uvědomil jsem si to z trenérského pohledu. I s vedením už jsme nějaké vyhodnocení měli.

Po pěti letech snažení jste dosáhli postupu. Co sis řekl ve Rtyni, když zazněl závěrečný hvizd a věděl, že už je hotovo?
S Anet jsme na přelomu září a října měli diskuzi, že našim mini cílem bude vyhrát poslední zápas tak, abychom si mohli ještě vzít "klidný timeout" a trošku už si to užít před sirénou.

Ligovou sezonu jste odehráli bez porážky. Čekali jste, že budete až takhle suverénní?
Nečekali. Určitě ne. V průběhu sezony, kdy tým pracoval, jak měl a posilovali jsme, tak jsme měli větší nároky. Tím pádem jsme neměli moc pochybností a věděli jsme, že není kam uhnout. Snažili jsme se udržet u věcí, které fungovaly a dovedly nás do cíle.

V předchozích letech jsi litoval, že jste nedostali facku, která by vás uzemnila. Letos to ale vypadá, že jste žádnou nedostali.
Výsledkově nepřišla, herní byly. Tam víme, že se nám některé zápasy nepovedly tak, jak jsme chtěli. Troufnu si říct, že tým byl tak nadstandardně mentálně připravený, že facku nepotřeboval. Všichni věděli, o co jde a proč tam jsou. V play-off byly momenty, kdy se vše tohle potvrdilo jako například druhý zápas s Vinohrady. Tam jsme jasně ukázaly, že tým ví, co chce a za čím si jde. Ukázal trpělivost a převahu proměnil na konci zápasu. V tom byla ta síla.

Když už jsi zmínil druhý zápas s Vinohrady, byl pro vás tím nejtěžším?
Obecně série s Vinohrady byla nejflorbalovější v play-off a druhý zápas u nich byl rozhodně nejtěžší. Tam se ukázala mentální stránka týmu, kdy věděl, že góly přijdou a ony přišly ve třetí třetině.

Nakopl vás tento zápas následně do semifinále a finále, kde jste oba soupeře totálně přejeli?
Semifinále bylo jasné. Tam se ukázal velký rozdíl mezi západem a východem. Byli jsme už tak nachystaní, že to letos nepustíme. Ve druhém zápase, kdy přišla na řadu kondice, tak jsme nemohli uhnout a prohrát. Co se týče finále se Rtyní, tak tam nám pomohlo 14 dní volna. Během dvou týdenního tréninkového procesu se stalo něco, že jsme se stali nezastavitelnými. Až jsme museli tým brzdit. Co předvedl v té sérii, bylo vygradování sezony.

Vy jste posilovali i v průběhu sezony. Je tohle něco, v čem jste se poučili z předchozích let?
Je třeba si říct, že se jedná o shodu okolností, že se někdo objeví a my ho chceme. Někdy od června jsme věděli, že to přijde. Například Lucie Kubová věděla, že bude moci hrát až někdy od listopadu. Dávali jsme jí dohromady, nechtěli jsme nic uspěchat. Tím, že byla volná Karolína Suchá, tak jsme věděli, že jí nemůžeme pustit a současně jsme věděli, že musíme udělat řez v týmu. Do play-off bylo osmnáct míst a víc nedávalo smysl.

Osmnáct míst bylo do pole. V sezoně jste točili nakonec tři gólmanky. Kdy vás napadla jejich průběžná rotace?
Nad tím jsme nepřemýšleli tolik dopředu. Věděli jsme, že budeme mít tři gólmanky v tréninku a že v první části sezony dostanou šanci všechny. Současně Barča Vorbsová je ještě juniorka a potřebovali jsme zjistit, jestli je schopná mentálně ustát ženský tým, nebo jestli bude potřebovat čas v juniorkách. Tam nakonec dostala nejtěžší zápasy v jejich soutěži, kde byla nadstandardní. V ten moment nás přitlačila uvažovat o ženském áčku směrem k play-off.

Před play-off jí zemřela maminka na rakovinu. Co pro ní v konečné nominaci rozhodlo?
Musela se připravovat na něco, co věděla, že přijde. A to jak se s tím poprala, klobouk dolů. Mluvil jsem s ní čtyři dny po tom, co jí odešla maminka a byla připravená, že jde chytat, i když jsme jí nabízeli volno. Rovnou naskočila zpět do kolotoče. Na ní se nic nepodepsalo, naopak dopsala příběh, který se píše v dokumentu České televize.

Před vámi je nyní další sezona, která bude extraligová. Bezprostředně po finále jsi naznačoval určité změny. Už víte, koho přivedete?
Po trhu se pohybujeme, ale je strašně brzy. Oslovili jsme pár hráček. Pomalinku můžeme zapojovat naší mládež, ale ta ještě potřebuje čas, takže musíme hledat hráčky jinde. Někde jsme začali, někde doptali, ale v tuhle chvíli ještě není nic jasné.

Už víte kolik pohybů bude směrem dovnitř a kolik ven?
Víme zhruba, kdo končí. Asi přijdeme o hráčky, které už jsou na konci kariéry. Co si budeme povídat, nemáme nejmladší tým. Dokud jsme s nimi nemluvili, tak nechci nic pouštět ven. Uvidíme, jak se tým postaví a bude vypadat. Rozhodně víme, že pohyby přijdou. Loni jsme si říkali, že kádr oživíme třemi, čtyřmi lidmi, nakonec jich přišlo sedm.

Extraliga bude mnohem náročnější než první liga. Počítáte s tím, že už nebudete tolik dominantní a naopak spíš hlavně bránit?
Rozdíl to bude obrovský. Nemyslím si, že bychom měli problém s tím, že najednou nebudeme vyhrávat. Můžeme mít blbý los, v prvních kolech top čtyřku a skóre 6:50, ale věřím, že se tak nestane a kádr bude připraven, ať už bude vypadat jakkoliv. Myslím, že se to rozdělí na týmy v první pětce, šestce a dál budou soupeři, se kterými dovedeme hrát. Neříkám, že porážet. Bude záležet na spoustě okolností.

Jak se těšíš do Ostravy a Vítkovic jako soupeř?
Hned jak jsme postoupili, tak mi známí, co dělají pro Vítkovice, psali, že se těší, až se uvidíme. Pro mě to znamená víc víkendů doma. Jsem šťastný, že máme Třinec, dvakrát Ostravu a k tomu Olomouc, takže budu víc víkendů doma a častěji uvidím rodinu.

Jaká výzva pro vás extraliga bude?
My se na to těšíme. Už jsme se o tom bavili, nějak naplánovali. V první lize se nechci nikoho dotknout, ale tahy v ní nejsou. Člověk předpokládá a ví, co se stane. Od soupeřů tam moc reakcí není. V tomhle momentu je to něco jiného, ať už v nasazování pětek na sebe, různé taktické fígle a změny. Máme toho spoustu v rukávech a můžeme to vypustit.

Většina hráček si ji v minulosti zažila, takže ví, do čeho jde. Bude tohle pro vás výhoda?
Extraliga se za tu dobu změnila, ale myslím si, že pro hráčky to bude lepší. Nebudou nervní, ale budou vědět, o co jde. Přechod díky tomu může být snazší a tyhle hráčky tomu pomůžou a přenesou zkušenosti do těch prvních zápasů.

Extraliga s sebou přináší také mnohem náročnější věci okolo. Jak tohle bude pro vás nové?
Už jsme si do některých hráček rýpli, že je čekají mediální dny a tak dále. Zájem bude větší, ale na druhou stranu si spousta z nich vyhodnotila, že nechtějí hrát v téhle fázi první ligu, která by pro ně byla málo. Naopak touží po tom, co obnáší extraliga. Že tam bude mediální zájem, televize a jiné faktory, tak to je toho součást a věřím, že na to budeme připraveni.

Už víte s jakým cílem do toho půjdete?
Realizační tým to ví, ale s hráčkami o tom ještě budeme mluvit. Nenastal ještě čas to pustit ven.

Je tedy vytyčeným cílem rok 2030 a hrát semifinále extraligy?
Bylo by to určitě fajn, ale k tomu je dlouhá a trnitá cesta před námi.