Po pohárovém zápase s Panthers jsi říkala, že ještě tři nebo čtyři zápasy, než se usadíš na beku. Následně jste stihly odehrát pět utkání. Podařilo se ti usadit na pozici obránkyně?
To je spíš otázka na trenéry, zda se mi podařilo usadit na pozici obránkyně. Osobně mi ale hodně pomohla důvěra realizačního týmu a podpora spoluhráček. Díky tomu jsem si vybudovala částečnou jistotu, kterou jsem mohla zužitkovat na hřišti. Stále však prahnu po zkušenostech, které mi pomohou si tento post více osvojit.

Bude už téměř půlroční pauza bez florbalu hrát v tvém případě nějakou negativní roli, a že na podzim budeš začínat zase od začátku?
Od začátku rozhodně ne, jelikož se i po přerušení sezóny udržujeme v kondici díky našim online tréninkům. Také nám naši trenéři připravují herní videa a jsme s nimi stále v kontaktu. Doufáme, že se situace co nejdříve zlepší, budeme moci naskočit na hřiště a doladit technickou stránku. Také si myslím, že se všichni už moc těšíme a budeme tak motivováni se rychle vrátit do starých kolejí.

Po plnohodnotně odehrané sezóně v extralize v Panthers jsi zamířila na opačnou stranu Prahy do Prague Tigers. Co tě k přestupu vedlo?
Popravdě jsem si slíbila, že pokud se neusadím v Panthers, už žádnou změnu týmu absolvovat nechci. Vlastně jsem už o florbale nechtěla ani slyšet a skončit.

Proč ses tedy rozhodla právě pro Prague Tigers?
Florbal mi přeci jen začal chybět a od Prague Tigers přišla zajímavá nabídka.

S kým dále jsi přestup nejvíce komunikovala?
S mým dědou, který je bývalý fotbalový trenér.

Byly ve hře i jiné varianty?
Nebyly.

Jaké očekávání měl od tebe realizační tým?
Ze začátku jsem měla za úkol zvýšit gólovou potenci týmu. Nakonec se ukázalo, že jsem pro trenéry platnější na opačném konci hřiště.

A jaká byla tvá očekávání?
Dobrá parta a vysoké ambice klubu.

Naplnila se za těch doposud minimum odehraných zápasů?
Ano. Za tak krátkou sezónu jsem se se spoluhráčkami hodně sžila. Zahrály jsme si i zápasy s extraligovými týmy, kde bylo hodně emocí, a mohly jsme porovnat naše kvality. Jsem za tuto dobu, i když krátkou, neskutečně vděčná.

Florbalově si vyrůstala v Herbadentu/Ivanti Tigers a po třech letech opět nosíš logo s tygrem na hrudi. Dá se říct, že se v tvém případě kruh uzavřel?
To si nemyslím. Oba dva kluby jsou v mnoha ohledech velice rozdílné. Že mají ve znaku tygra je čistě jen náhoda.

Když se podívám na tvou historii, tak si působila v týmech, které mají ve znaku kočkovitou šelmu. Čím si to vysvětluješ?
Nic jiného než osud mě nenapadá.

Ptám se, protože o tobě je známo, že máš kladný vztah ke zvířatům. Profilové foto máš s králíkem, úvodní foto na facebooku se psem. Jsou zvířata nedílnou součástí tvého života?
Jsou! Zvířata miluji! Pokaždé když vidím psa, tak se začnu rozplývat, což můžou potvrdit holky, které se mnou šly na zápas proti Soběslavi. Zastavila jsem se u plotu a drbala ho tak dlouho, že jsem málem nestihla zápas. Mým snem je Pyrenejský horský pes. Zatím ale hledám místo, kam ho ustájit.

Co všechno doma chováš a máš na starosti?
Doma máme “jen‘‘ králíka Karotu. Jen zdůrazňuji proto, že je to pěkná střela, díky které nám za chvilku spadne střecha nad hlavou (sežrala nám už pěknou část zdí). Skáče nám po hlavě, vyžaduje neustálou pozornost a preferuje výběrové Bio seno a granule pod 100 korun nežere. Jakožto rasa beránek má mít uši dole, když se však někde něco šustne, zvedá jedno ucho nahoru (aspoň chytáme více signálu). Je hrozně žárlivá, takže další zvíře nepřichází v úvahu.

Působila jsi ve Vinohradech, se kterými si neúspěšně bojovala o extraligu, tu sis následně zahrála v Panthers a teď si v ambiciózním týmu, jenž chce o nejvyšší soutěž zabojovat. Máš zkušenosti a srovnání mezi oběma ligami a jak je těžké o ní zabojovat. Jaké jsou mezi extraligou a 1. ligou největší rozdíly?
Postup do extraligy určitě není nic snadného. Úroveň dolní půlky tabulky extraligy by se dala přirovnat k horní půlce tabulky 1. ligy. Myslím, že vše záleží na ambicích týmu a jejich přístupu. Teď zpětně si říkám, že rozdíl je asi jen ve frekvenci tréninků a čase stráveném na cestách.

Přeci jenom víš, jak těžké a obtížné je dostat se mezi tuzemskou florbalovou smetánku. Co ženy čeká v cestě za nejvyšší soutěží?
Vytrvalost, důslednost a koncentrace. Když nepodceníme přípravu a dodržíme tyto tři body, věřím, že naše chvíle přijde.

Zatímco první liga stojí a už se pravděpodobně nerozjede, tak extraliga se rozjela. Nelituješ nyní toho, žes nezůstala v Panthers a že bys hrála?
To rozhodně ne, svého rozhodnutí nelituju.

Tvá přezdívka v týmu je Jesus. Jak se k tobě dostala?
Vznikla na soustředění v návaznosti na mého bratrance Ondru, který v tomto klubu také působil.

Kdo ti ji vymyslel?
Jambo.

Jak se ti libí a jak ji snášíš?
Prvně jsem si nemohla zvyknout na to, že mám vůbec nějakou přezdívku. V předchozích týmech jsem vždy byla jako Niki. Ale jsem s ní spokojená.

Mimochodem máš tu výsadu, že tvoříš pár s jedním z trenérů ženského týmu. Jak to máte nyní, když se pět měsíců nehraje?
Víťa je stále v obraze florbalového dění a připravuje vše na novou sezónu. Někdy o tom vedeme společnou diskuzi, kdy se ptá, jestli je to reálné v ženském pojetí hry.

Nevzalo Vítkovi trochu vítr z plachet, když ti teď nemůže mluvit do florbalu?
Nikde není řečeno, že nemůže. Doma mám florbal neustále na talíři.

Co se ti jako první honilo hlavou, když jsi ho poprvé viděla na tréninku?
To bylo celkem úsměvné. Když přišel domů ze schůzky s Jambem, prohlásil, že se na spolupráci nedomluvili, že každý má jiný pohled na hru. To mi bylo věrohodné, protože Víťa je neústupný a má své jasné vize. Ten večer byla tichá domácnost, kterou si Víťa náramně užíval. Proto bylo velké překvapení, když za mnou na prvním tréninku přišly Balci s Andrlí (Kristýny Balcárková a Andrlová) a prohlásily, že je hezké, že mě můj přítel doprovází na trénink. Pořád si pamatuju ten pocit, když nás dva Jambo představil jako pár a já se jen usmívala a snažila si uvědomit, co se právě stalo.

On sám prozradil, že na něj vytahuješ desky a chceš něco vysvětlit. Je tomu tak doopravdy a jak to máte nyní?
Má pravdu. Zrovna tohle je pro mě výhoda. Když mě něco napadne, můžu se hned na něj obrátit a nezapomenu to do dalšího tréninku. Nyní spolu sledujeme zápasy extraligy i superligy, kde se spíše ptám na řešení různých neúspěšných situací.

Stará se v téhle době alespoň o tvou kondiční přípravu, nebo to nechává na ostatních?
Ne, tohle nejsou jeho úkoly. Samozřejmě si sem tam neodpustí poznámku, ať makám víc. O kondiční přípravu se nám skvěle stará náš kondiční trenér Ondra.

Mimochodem na jedné z fotografií jsi zachycena, jak hraješ na kytaru. Věnuješ se teď třeba tomuhle koníčku, když se florbal upozadil?
Kytaru vytahuji spíše v létě na chalupě, kde je na to chvíle a příjemné prostředí.

Co bys dokázala spoluhráčkám nebo fanouškům zahrát?
Hraji převážně táborákové písně, které zvednou náladu každému.

Jaké si dáváš případné cíle pro rok 2021? (jak individuální, tak týmové)
Mou největší prioritou nyní je dokončit bakalářské studium na vysoké škole. Poté bych ráda zavítala někam do zahraničí, jestli to situace umožní. Týmový cíl mám takový, abychom se všichni vrátili v pořádku do další sezóny a odehráli ji celou.

Jak moc se těšíš na moment, až nastoupíš do zápasu?
Nemůžu se dočkat, těším se opravdu moc.

Jak nyní trávíš tolik volného času?
Kromě klasických tréninků se snažím s Víťou držet program Transformers 42, ve kterém jsou další tréninky a také jídelníček. Jak jsem již zmiňovala, končím třetí ročník VŠ, takže psaním bakalářské práce. Později mě čeká poslední zkouškové a následně státnice.

Co bys vzkázala všem členům a příznivcům Prague Tigers do nadcházejícího jara a léta?
Ať vytrvají. Všechno jednou skončí a my se konečně dočkáme restartu soutěže. Také přeji pevné zdraví a těším se, až se všichni zase shledáme.