Přebolelo už vyřazení v semifinále?
Nevím jak hráčky, mě asi ještě ne. Vždy chci vyhrát. V sobě tu bolest trošku mám. Na druhou stranu jsme si už sezonu reálně nějak zhodnotili, takže už víme, že jsme v semifinále nebyli lepším týmem. Prohráli jsme zaslouženě. Zpětně se ve mně honí hlavou, co jsme mohli udělat jinak a lépe, abychom sérii zvládli.

Může být na bolest náplast útěchy, že jste oproti loňsku vypadli s pozdějším vítězem a potkali jste nejlepší tým?
Neberu to tak, protože jsme mohli být ve finále a vyhrát ho taky. Vyřazení s pozdějším vítězem rozhodně není pro mě náplast. Židenice byly skvěle připravené. Měly dobrý kádr, natrénováno.

Zatímco loni jste šli do play-off jako velký favorit z prvního místa, teď už jste už naopak šli do semifinále s vědomím, že jste spíš outsideři. V čem je největší bolest tentokrát?
Vzal bych to z jiného konce, kterým je průběh celkové sezony. Loni jsme kvalitně trénovali, kádr byl hodně kompletní a v play-off jsme řešili více šrámů, zranění a tréninkům chyběla kvalita. Letos vše probíhalo úplně naopak. V základní části se s námi táhla zranění, měli jsme jich hodně těch dlouhodobých. Spousta hráček se vracela až na vyřazovací boje. Tým se začal připravovat měsíc před nimi na finální část. Tentokrát byl více připraven. V semifinále už pak byl soupeř lepší. Teď jsme hráli opravdu play-off. Ať už série se Strašecím, kdy jsme spoustu věcí ladili ve hře, tak čtvrtfinále s Vinohrady, kde se šlo už na krev a byl jsem si jistý, že vyhrajeme. S Brnem přišla rychlá facka a druhý zápas z mé strany dobře odehraný a chyběly nám finální věci, abychom ho byli schopni dotáhnout.

Jak moc velkou roli v sérii se Židenicemi hrál fakt, že i v semifinále se hrálo systémem doma-venku a za 24 hodin jste jeli do Brna a zpět?
Hráčky tohle zvládly, v tom problém nebyl. Zvolili jsme společnou cestu. Vše proběhlo tak, jak mělo. Tým byl nachystán. Z mého pohledu bylo semifinále pro nás hodně kruté, protože jsme během noci měnili celý herní styl. Po cestě zpět jsme připravovali věci na další den. Od rána jsme znova pracovali, abychom tým připravili po taktické stránce a soupeře něčím překvapili, což se nám podařilo. Bohužel už se nedostavilo vítězství.

Loni jste se v realizačním týmu shodli, že hráčkám chyběla fyzička, aby překonaly Black Angels. Co chybělo tentokrát?
Možná širší kádr ve stylu toho, v jakém stavu jsme odehráli sezonu vzhledem ke zraněním. Mít tým, který by trénoval tak jako před play-off a v něm, tak by hra vypadala rozhodně jinak. Ve finále jsme z toho vymačkali maximum i v našem zpětném hodnocení. S Vláďou (Vladimírem Jamborem) jsme si to takhle vydedukovali. Tým byl připravený, v hlavách nachystaný. Chyběl ale tomu delší tréninkový úsek, abychom byli schopni natrénovat ještě další věci. Také nám nevyšla hra v šesti a přesilovkách, která nás trápila.

Podruhé jste skončili v semifinále. Pro mnohé úspěch, pro vás možná zklamání. Hrála v tomto směru roli i psychika a možný blok?
Tohle jsme řešili. Užší jádro týmu tvoří šest hráček, které už šestkrát vypadly v semifinále. Ony už samy tohle vědí. Snažili jsme jim tento fakt nepřipomínat. Nějakými psychologickými věcmi připravit, že už je čas vyhrát, což se nám bohužel opět nepovedlo. Letos jsme opravdu byli zklamaní z toho, že jsme cítili, že by to šlo. Loni tomu tak nebylo.

Po taktické i fyzické stránce byly výkony žen dobré. Je mentální příprava pověstný střípek do mozaiky, který vám chyběl. Dá se připravit připravit hráčky tak, aby semifinále hrály jako normální zápas?
Dá. Před play-off jsme měli víkendové soustředění, ve kterém jsme měli hodinu a půl trvající mítink, na němž jsme tohle řešili a probrali. Tým si sám určil jeho strachy. My jsme se snažili dělat, co se dalo. Možná bych víc v prvním zápase řešil taktickou stránku, kdy jsme ji nezvolili dobře, na soupeře neplatila. Do druhého zápasu se změnila a tým ji v hlavě ustál. Letos bych opravdu neřešil mentální stránku. Soupeř byl více natrénovaný, měl individuality, které se mu prosadily. Ve druhém zápasu využil speciální formace.

Hrálo roli, že se v semifinále proti vám postavil tým, který ještě loni hrál extraligu a jel ještě v jejím módu?
Určitě! Židenice trénovaly čtyřikrát týdně. Florbalově i fyzicky byly dobře připravené. Uměly vytvořit vysoké tempo, hlavně v domácím prostředí. V prvním zápase do poloviny zápasu vytvořily takové, že než jsme se srovnali, tak jsme prohrávali o čtyři branky a bylo těžké je dohnat, i když šance jsme měli. Postupně jsme si je tvořili. Před standardní situací jsme si vzali oddechový čas, kdy jsme si řekli, že z ní dáme gól, nebo zápas prohrajeme. Branku jsme nedali, i když šance byla obrovská. Z brejku jsme hned vzápětí inkasovali a byl konec.

Který mohl mít možná sladkou tečku. Ve hře byla možnost doplnit extraligu žen, přesto jste řekli ne. Proč?
Ne je naprosto jednoduché. Ať už finanční stránka, která by se týkala rapidního zvýšení nákladů, tak už i hráčský kádr. Dokud nemáme kompletní základnu, tak nám nedává smysl hrát extraligu. Věděli jsme, že tohle nepřichází v úvahu. Myslím si, že by to ani nebylo dobře. Nemáme všechno připraveno. Určitě věci se musí teprve propsat. Složka si musí projít určitými okamžiky, musí se v určitých ohledech spálit. Tým má na postup ještě čas.

Je jedním z důvodů, že když byste si extraligu vybojovali na hřišti, a ne u stolu, tak byste si jí pak vážili víc?
Je to možné. Samozřejmě komunikujeme s Nehvizdy. Ptáme se jich, jestli by i pro ně bylo zajímavé tam mít extraligu. Ony říkají, že ano. Chceme k ní dojít, až tým bude připraven.

Účast v extralize je náročná z hlediska času, ekonomiky, tak i hráčského kádru. Který z těchto položek vás tíží nejvíc?
Všechny tři, ale k tomu ještě navíc i trenérská. Extraliga vyžaduje jiné licenční nároky a nikdo v ženské složce jimi aktuálně nedisponuje.

Když si jednotlivé segmenty rozebereme. Souvisí z hlediska ekonomiky, že muži teď hráli Národní ligu a soutěž byla pro klub finančně náročná a teď by měl přijít další náročná sezona?
Asi to nějak souvisí. Myslím si, že mi nepřísluší více tyto věci komentovat.

Sám jsi nastínil, že i v případě postupu byste například nezměnili tréninky a dál měli dva až tři týdně. Z jakého důvodů se jedná o časovou náročnost?
V tom, že se hraje každý víkend a spoustu času stráví tým na cestě. K tomu bychom si museli znova schvalovat halu, protože Nehvizdy v tuto chvíli nejsou pro extraligu schválené, i když si troufám říct, že polovina extraligových hal by jim mohla závidět.

A poslední věc. Je řada hráček, které do Tigers přišly právě kvůli tomu, že extraligu nestíhají časově. Jak byste řešili tuhle věc?
Kdyby tohle nastalo, tak bychom si to na rovinu řekli jako tým. Pokud bychom si řekli ano, tak bychom věděli, s kolika hráčkami můžeme počítat, případně jestli někoho přivést, kolik jich k nám přichází a reálně, jestli máme kvalitu z mládeže. Všechny tyto faktory by se musely skloubit.

V uplynulé sezoně jste museli skloubit u týmu něco úplně jiného. Postupně došlo k výměně u kormidla nad ženským týmem. Oproti loňsku jsi měl oproti Vladimírovi Jamborovi výrazně navrch. Čím to?
Před sezonou jsme spolu seděli. Vláďa nastínil jeho plány a domluvili jsme se, že přeberu zodpovědnost a přeberu rozdílné slovo. Před tím ho měl on. Na začátku mi řekl, že chce pauzu a zapojí se v průběhu. Od září jsem byl s týmem sám a všechno spadlo na mě. Vláďa se pak připojil.

Vnímal jsi uplynulou sezonu jinak, když jsi byl hlavní kouč?
Do play-off ne. Tam už pak hodně. Až netypicky jsem na sobě pociťoval stres a zodpovědnost za předvedený výkon a výsledek. Pro mě se jednalo o hodně emoční play-off. V semifinále se přiznám, že jsme si druhý zápas moc neužil. Tam jsem celou dobu přemýšlel o tom, co můžeme udělat pro to, abychom Brno zlomili.

Do nové sezony dojde ke změně v realizačním týmu. Místo Vládi ti bude dělat asistenta dosavadní kouč starších žáků Tobiáš Průša. Už jste si nastínili spolupráci do příští sezony?
Je to tak. Vláďa se rozhodl skončit. Patří mu velká čest. Začínal se šesti holkami. Předával mi teď tým o dvaceti hráčkách v A-týmu, k tomu další v béčku. Něco neskutečného. Osobně jsem řešil otázku trenérského týmu na příští sezonu, kde jsme se dohodli s Tobiášem, že přijde a budeme v podobném modelu, v jakém jsme začínali s Vláďou. Kompetence máme nastavené, i jak by měla vypadat hra.

Realizační tým je vyřešen, co hráčský kádr?
Pracujeme na něm. Rozhodně potřebujeme nějaké hráčky přivést. Takže jednáme. Jména prozrazovat nebudu. Jsme otevření novým příchodům. Náš kolektiv je na takové úrovni, že je schopen přijmout kohokoliv. A všechny, co budou chtít u nás hrát, mají dveře otevřené.

O kolik hráček máte v plánu posílit tým?
Osobně bych se nebál i většího zásahu, což znamená klidně i devět hráček. Reálně jich přibudou čtyři až pět do pole, což je stav, který je nutný k tomu, abychom měli sezonu kvalitní.

Současný tým je zkušený. Časem ho ale budete muset stejně okysličit, omladit a připravit na generační obměnu. Přemýšlíte i tímhle směrem?
Na tohle navazuje práce s mládeží. Proto jsme se jí rozhodli dělat. Naším cílem je produkovat hráčky i z naší základny. V této chvíli se nám objevují dorostenky, které by do dvou let mohly nakukovat do A-týmu. K tomu nám rostou i menší holky, o níž víme, že by kvalitativně měly na áčko. Cesta je ale dlouhá. Je tam spousta překážek a je jen na nich, kdo z nich se tam dostane.

Do další sezony do první ligy přibudou Panthers, Mladá Boleslav či Start. Co od ní očekáváš?
Pro nás bude liga rozhodně zajímavější. I naše hráčky bude daleko víc bavit. Poslední dvě sezony jsme se hodně bavili o tom, že hráčky postrádají motivaci jít na zápasy a vyhrávat. V předchozím ligovém ročníku jsme měli jednu prohru, teď čtyři. Pořád to bylo takové, že jsme prohráli, ale nakonec kvůli tomu, že jsme netlačili na pilu. Motivace v těch zápasech nebyla. Už teď se na další sezonu těší. Bude tam o kvalitní týmy víc. Úroveň soutěže půjde nahoru. Může se klidně stát, že nebudeme v první trojce, což si myslím, že bude velká motivace pro hráčky.

Už víš, jak s tím budete pracovat?
Něco už jsme si řekli, jak chceme pracovat. Ze své zkušenosti vím, že základní část není ta, která v sezoně rozhoduje.

Takže není důležité, jak se hraje na podzim, ale na jaře?
Přesně tak, i když nesouhlasím s jednou věcí. V říjnu budeme mít pohár, což znamená, že budeme časovat formu dvakrát. Na pohár a na play-off.

Vaším cílem nadále zůstává vyhrát první ligu. Co se stane, až jí ovládnete?
Bude neskutečná párty! (směje se). Pro hodně z nás to bude určitě zadostiučinění. Nechci moc mluvit za holky, ale rozhodně to bude i pro ně, protože věděly, proč všechno dělaly a podstoupily a pak dostanou zpátky tuhle odměnu. Pak se uvidí, co dál.