Ačkoliv z brankářského tria má jako jediná zkušenosti s extraligou, tak sama přiznala, že se má stále co učit. Na adresu kolegyně Martiny Pilšákové má jen slova poklony. „Kdykoliv jsem ji viděla, vždy chytala skvěle,“ řekla bez problémů a to i přes to, že v dosavadním průběhu odchytala nejvíce minut ze všech. Že jste ji na hřišti slyšeli oslovovat jinak, než jste zvyklí. To díky její přezdívce.  

Jak vlastně vznikla přezdívka Janice Vopice?
V jedné bývalé práci mi kolegyně říkala Janice Vopice a mně se přezdívka zalíbila a ponechala jsem si ji.

Po pěti letech strávených ve Vinohradech ses rozhodla vrátit zpět. Co tě k tomu vedlo?
Chtěla jsem změnu. Ne že by se mi ve Vinohradech nelíbilo, ale s přibývajícími lety cítím, že už se můj čas ve florbale krátí. Už nemám zájem věnovat mu tolik času a elánu. A doufala jsem, že mi změna pomůže se ještě zkusit vybičovat k lepším výkonům.

Byly ve hře i jiné varianty?
Zůstat ve Vinohradech nebo skončit.

Proč ses rozhodla právě pro Prague Tigers?
Přišlo mi, že mají velké plány a navíc dobře vymyšlené. Taky jsem doufala, že mě to motivuje ke zlepšení mojí fyzičky. Jako plus jsem brala gólmanské tréninky a i to, že klub tak nějak znám.

Co nakonec rozhodlo?
Potřeba změny a představa, že bych mohla svou kariéru ukončit tam, kde jsem s florbalem začínala.

S kým jsi návrat nejvíce komunikovala?
Samozřejmě s Jambem.

Jak se klub od tvého odchodu změnil?
To je těžká otázka. Hodně jsem se za tu dobu asi změnila i já sama. Pořád v něm vládne skvělá přátelská atmosféra a dobrá nálada. Nevím, jak ostatní části klubu, ale co se týče ženské složky, tak bych řekla, že si za tu delší dobu prošla různými obdobími a má za sebou dost skvělé práce, která je opravdu vidět.

V čem jsi zpozorovala ty největší novinky?
Tak samozřejmě v kádru. Je tu stále plno "starých" tváří, ale o hodně víc těch pro mě nových. Jak jsem zmiňovala atmosféru, tak ta se taky hodně změnila. Možná je to jen můj osobní pocit, ale holky mi přijdou víc semknuté. Dále jsem velkou změnu zpozorovala na hřišti, jak spolu spoluhráčky komunikují a obecně jejich přístup ke hře a i to, jak jsou zvyklé na komunikaci s gólmanem. S tím jsem měla obecně vždycky problém, neumím moc křičet a plno situací ani nevidím, pokud to není nějak do očí bijící.

Jaké očekávání měl od tebe realizační tým?
Tuto otázku bych radši přenechala realizačnímu týmu. Ale myslím, že to, že budu chytat tak, jak umím. Že vytvoříme spolu s Maťkou dobrou gólmanskou dvojici.

A jaká byla tvá očekávání?
Očekávala jsem, že v sobě objevím zas nějakou vnitřní motivaci. Přála jsem si týmu jakkoli přispět k posunutí vpřed a být pro tým užitečná. A samozřejmě vyhrát play-off. Taky jsem se těšila na to, že se budu moct snažit konkurovat Maťce. Zatím kdykoliv jsem ji viděla, tak chytala skvěle.

Naplnila se za těch doposud minimum odehraných zápasů?
Moc ne. Vlastně od začátku se mi v bráně moc nedaří a možná je to i tím, že bych si moc přála, aby mi to šlo.

Jak se ti zamlouvá nově sestavený tým?
Všechny holky jsou strašně moc šikovné, ať už po technické nebo po taktické stránce. Není tam nikdo, kdo by v něčem zaostával. Aspoň z mého pohledu. Řekla bych, že můžeme být opravdu nebezpečným soupeřem.

Už ses v týmu zabydlela?
Popravdě asi ještě úplně ne. Ale to bude hlavně má chyba, protože jak se teď nevídáme osobně na zápasech nebo trénincích v hale, tak po mě není ani vidu ani slechu.

Na koho jste se nejvíce těšila?
Tak určitě na holky se kterými jsem hrála dřív, ale víc to asi specifikovat neumím.

Proti Prague Tigers jsi hrála také jako soupeřka. Jakým byli soupeřem?
Zápasy s nimi byly vždy super. Byli jedním z mála týmů, se kterými jsme si mohli zahrát opravdu florbal.

Kdy si myslíš, že se opět rozjede 1. liga žen?
Nějak v to už ani nevěřím.

 Co bude po restartu největší zbraní Prague Tigers?
To přece nemůžu prozradit.

V brankovišti jste se už vystřídaly všechny tři gólmanky. Jak vnímáš konkurenci na svém postu?
Myslím, že se mám co učit.

Jak to myslíš?
Konkurence je opravdu veliká a myslím, že se mám co učit, abych dosáhla na nastavenou laťku.

Jak spolu vycházíte?
Obě gólmanky jsou super a hlavně normální, za což jsem ráda. Takže si nemůžu stěžovat.

Jaké si dáváš případné cíle pro rok 2021? (jak individuální, tak týmové)
Za týmový cíl bych zvolila dožít se ve zdraví případného restartu ligy a potrápit ještě nejednoho soupeře. A mým osobním cílem je začít věřit, že nějaký restart bude, trochu se namotivovat a připravit se psychicky na návrat do brány a hlavně se florbalem zase jednoduše bavit.

Jak moc se těšíš na moment, až nastoupíš do zápasu?
Trochu jsem z té představy nervózní. Nerada bych navázala, kde jsem skočila. Ale myslím, že až přijdu na hřiště, bude všechno úplně jinak a budu ráda.

Sama jsi před sezónou naznačila, že už myslíš na konec kariéry, jak situace okolo covidu s tímhle stanoviskem pohnula?
Zatím ještě neházím flintu do žita, ale poznala jsem, že moje priority se přesouvají jinam a že je fajn mít více volného času. Ale jestli pauza bude trvat celou sezónu, tak asi zvážím, jak dlouho chci ještě pokračovat.

Až jednou skončíš, budeš chtít dál zůstat u florbalu?
Asi spíš ne. Nevidím se jako trenérka, tahle role mě nikdy netáhla. Ale těžko říct, kam mě jednou vítr zavane. Nikdy neříkej nikdy.

Jak jsi vůbec trávila tolik volného času?
Klasicky prací, v tom se pro mě nic nezměnilo a jinak jsem si užívala volného času, který jsem mohla strávit s přítelkyní.

Koukal jsem, že okolo Vánoc ses dala i na pečení vánočky. Mířily zájmy tímhle směrem, jako je například zdokonalování v kuchyni?
Když je čas, ráda se pustím do vaření něčeho dobrého. A teď přes Vánoce ho bylo dost. Vánočku jsem pekla prvně a jsem na ni pyšná. I přes drobné komplikace se nám povedla.

Co bys vzkázala všem členům a příznivcům Prague Tigers do roku 2021?
Buďte trpěliví, věřte a tešte se, až se budete moc vrátit na hřiště a na tribuny. Hlavně všechno přežije ve zdraví, a pokud možno v dobré náladě.