Vynulovala si doma Kutnou Horu, druhý tým západní části. Jaký to byl zápas z tvého pohledu?
Za mě relativně povedené utkání. Sice tam bylo pár věcí, které jsme neplnily podle představ našich trenérů, ale jinak vesměs relativně povedený zápas.

Hrál první s druhým a vyhrál 7:0. Celkem jednoznačný výsledek, vypovídá ale o tom, co se dělo na hřišti?
Relativně. Když jsme plnili to, co jsme měli, tak se do nějakých extra velkých šancí nedostávaly. A když už, tak to naše obránkyně dokázaly zastavit dřív, než se míček ke mně dostal. Děkuji jim, že mi zápas udělaly ještě jednodušší.

Na druhou stranu ses o nulu přičinila sama několika skvělými zákroky…
Asi možná jo, ale tak nějak řekněme, že nejdeš úplně do toho zápasu s tím, že to musí vyjít ideálně. Většinou je lepší na to nemyslet, protože když si začneš říkat, že by nula mohla vyjít, tak většinou nevyjde. Takže spíš je to o tom soustředit se na každý míček, který na tebe letí. Což tady v tom zápase bylo relativně těžký, že tam byly pak momenty, kdy na tebe moc střel prostě neletělo, takže spíš šlo o udržení koncentrace a prostě vědět, že jakmile přiletí míček, tak ho musím chytit.

Kdy jsi začala věřit, že druhou nulu v sezoně vychytáš?
Asi tak deset vteřin před koncem, kdy Vrlík (Markéta Vrlíková) měla míček přede mnou, protože relativně až do konce utkání tam Kutná Hora nějaké šance měla. A není to úplně tak, že bych si pět minut před koncem řekla, že už to bude dobrý, že ta nula tam už bude. Pak přijde střela a je fuč.

K tomu si měla na zápase jednu speciální návštěvu. Po osmi letech jsi chytala před babičkou z Čáslavi. Je vychytaná nula i pro ní?
To je taková shoda náhod, že jí tady teď mám. Místo toho, abych jí měla 130 kilometrů od sebe, tak jí mám vlastně čtvrt hodinky od domova. Takže jsme jí tak nějak vzali ven, aby se trošku protáhla, podívala se zase někam jinam. Je fakt, že naposledy na mém zápase byla ještě tenkrát s dědou, když jsme hráli v Kutné Hoře.

Teď už máš druhou nulu v sezóně jako jediná gólmanka. Povedlo se ti už někdy předtím v sezoně vychytal dvě nuly?
Asi spíš ne. Většinou jsem aspoň jeden gól vždycky dostala. Spíš byla výjimka, když se aspoň za sezonu jedna nula povedla. Takže letos mám dvě. Takové dost neobvyklé.

A tak z jiného pohledu. Sleduješ vlastní individuální statistiky, nebo ne?
Celkově jsem spíš zastánce toho, že když hraju týmový sport, tak nemá cenu koukat na jednotlivé statistiky. Důležité je, jak hraje tým než jednotlivec. To je jedna věc. Druhá je ta, že teď nemám úplně čas koukat po statistikách.

Jako bonus si navíc ještě našla výhozem Hamerníkovou vepředu. Jednalo se o nacvičený signál?
Tak napůl. Ona je jedna z hráček, které si pro ty výhozy chodí. Zároveň k tomu musí být prostor a zrovna teď sešlo obojí. Akorát jsem čekala, až si tam naběhne

Zároveň se už blížíme k závěru základní části, kde vám zbývají dvě utkání. Znamená to, že směrem k play-off graduje i tvá forma?
Snažím se o to, ale upřímně řečeno je to docela těžké. Tím, že tam jsou různé prodlevy v zápasech, kdy do brány nejdu, ať už z nějakých mých osobních povinností, nebo pak abychom se tam nějakým způsobem protočily. Takže je to relativně těžší, než kdybych věděla, že co týden nebo 14 dní půjdu do brány.

Doma jste deklasovaly druhý tým 7:0. Jakou zprávu vysíláte ostatním směrem do play-off?
Snažíme se tak nějak celkově v sezoně předvádět dominantní výkony a dirigovat tempo hry. Občas se to úplně nepodaří tak, jak by byli trenéři spokojení, ale je tam snaha o to diktovat hru a úplně se nepodřizovat tomu, co hraje soupeř a naopak mu spíš vnutit naší hru.

Jak se vůbec chytá za takovým týmem, který máš před sebou?
Musím říct, že je radost na něj koukat. Zároveň po dlouhé době můžu bekům věřit, že pokud se nestane nic extra, tak ve většině případů mi v těch situacích dokážou pomoct a holky vepředu jsou schopné dát víc gólů než soupeř. Takže i kdyby se náhodou nějaké lajně nedařilo, tak jsou tam za mě tři vyrovnané lajny, které jsou schopné zastoupit se.

Play-off? Chceme konečně uspět

Když už se blíží play off. Bavíte se už se spoluhráčkami, kdo by na vás mohl vyjít?
Tak nějak se to řeší furt a víc to graduje. Začínají se i měnit trošku přípravy před zápasem, kde nás trenéři chtějí trošku dostat do toho play-off módu, abychom pak z toho nebyly úplně vyjukané. Zároveň jsme vlastně měly i nějaká sezení na tohle téma v rámci sportovní psychologie. Mělo by to snad ještě pokračovat, než samotné play-off vypukne.

Navíc teď už od prvního vyřazovacího kola se pojede podlaha. Už v něm můžete narazit na těžkého soupeře. Co na to říkáš?
Ono je to kolikrát lepší, protože většinou ty zápasy s těmi lehčími soupeři dokážou být někdy horší, než když tam máš pak trochu konkurenceschopnější celek. Aspoň to bude zajímavější. A pokud chceme postoupit, tak nemůžeme řešit to, kdo na nás zrovna vyjde. Prostě pokud tu soutěž chceme vyhrát, tak musíme být schopné porazit všechny.

Navíc první liga má specifické play-off pouze na dva zápasy a ještě k tomu doma/venku. Jak se ti tento systém zamlouvá?
Za mě je fakt škoda, že se nehraje alespoň o jeden zápas navíc, protože takhle v momentě, kdy se prohraje první zápas, tak je pak docela velký tlak na ten druhý zápas a nemáš ani moc extra času pak něco natrénovat, pozměnit, připravit se.

S čím do blížícího se play-off jdeš ty?
Tak jako asi většina. Myslím si, že všichni v play-off chceme konečně uspět. Uvidíme, jestli to vyjde.