Už takřka dva měsíce máte po minulé sezoně a jistě se připravujete na novou. Jste smířeni s tím, že ještě minimálně jednu sezonu strávíte v první lize?
Smířeni jsme. Celou věc ale musíme shrnout ze dvou pohledů. Před sezonou jsme si postup jako cíl nedávali. V jejím průběhu se ale změnil, protože si tým rychle sedl. I v rámci klubu jsme cítili, že jsme připraveni, takže jsme si extraligu vytyčili.

Kde nastal zlom?
Po Vítkovicích (čtvrtfinále Poháru Českého florbalu), i když výsledek tomu neodpovídal. Druhá a třetí třetina byly ty, které hráčky nesmírně bavily. Velká část týmu zjistila, že by takhle chtěla hrát pravidelně. Poté proběhla schůzka, kdy jsme si nastavili cíle do zbytku sezony a řekli jsme si, že půjdeme co nejvýše. Postup měl být jednou z met. Nakonec ale nevyšel. 

Proč tedy?
Domácí zápas se Rtyní vše rozhodl. Neodehráli jsme ho vůbec dobře. Chyběla nám šťáva, zápal a trošku jsme vypadli z play-off módu. Misky vah se pak převážily na stranu soupeře. Ve třetím utkání měli domácí větší hladovost, i když byla spousta věcí, které byly dobře, a věřili jsme tomu, tak soupeř měl něco, co chybí týmům v západní části, což byla chuť dát gól.

V čem všem vás Rtyně v konečném důsledku přehrála?
Rozhodně zarputilostí. Je to takový opakující příběh. Všichni, co jsou tady, už ho zažili v předchozích letech. Týmy z východu jsou houževnatější. Což se poté v play-off projeví.

Třetí semifinále za poslední čtyři roky. V prvním vás přejeli Black Angels fyzičkou, ve druhém Židenice po taktické stránce, nyní Rtyně houževnatostí a zarputilostí. Nešla ale pomyslnému štěstí víc naproti?
To je asi to, s čím se nejhůř smiřujeme. Po florbalové stránce asi není o čem. Soupeř měl tah na bránu a pak mu jde štěstí naproti. Chtěl dát daleko víc góly a uměl střílet hnusné, škaredé branky, které se nikomu nelíbí, což nám chybí. Neumíme je dávat, víme to my i hráčky. My jsme naopak chtěli připravovat akce a střílet po nich, ale rozhodlo, kdo dá góly a to byl soupeř. Věděl, co chce hrát a moc nad tím nepřemýšlel. To rozhodlo.

Co chybělo k tomu, abyste šli přes Rtyni dál?
Myslím, že jsme se hodně uklidnili po prvních dvou kolech v play-off. Jak Panthers, tak Start byli pro nás hodně těžkým soupeřem. Troufnu si říct, že po čtvrtfinále přišlo něco ve stylu, že jsme zvládli vyřadit těžkého soka a ještě k tomu ve dvou zápasech. Možná i to prospělo Chomutovu, který narazil s Vinohrady a díky tomu prošel následně i semifinále, i když ve třech utkáních, ale prošel si tím. My jsme obě série zvládli na dva zápasy, i když jsme v odvetách měli vždy problémy, které jsme zvládli. Narazili jsme na to, že potřetí za sebou už jsme nebyli schopni podat takový výkon, který jsme měli, což přiznaly samy hráčky.

Už zkraje si nakousl, že hlavním tématem bylo sjednotit tým poté, co se k němu připojily hráčky z Black Angels, což se povedlo na jedničku s hvězdičkou. Čím si vysvětluješ, že vše proběhlo tak dobře?
Určitě otevřeností hráček. Od startu fungovalo vše, co mělo role a pravidla se dodržovala po celou sezonu. Tím pádem hráčky nemusely řešit věci okolo, a teď zpětně víme, že z toho byly až nesvé, jak vše klapalo. Na druhou stranu byly otevřené, chtěly a věděly, že budou jeden tým, což byl největší základ. Hned na začátku se nám také povedlo ujasnit si role v trenérském štábu. Letos jsme ho měli asi největší, co kdy byl.

Co znamená, že hráčky byly nesvé?
Všechny čekaly, jak se budeme chovat. Všechny věděly, že dva šéftrenéři vytvoří tandem, ale neznaly to pozadí, že už jsme ve florbale společně pracovali a že přes celý rok jsme spolu komunikovali a vše měli připravené. Hráčky tohle zjistily až v průběhu roku. My jsme jim tuhle informaci nechtěli pouštět. Na pohovorech jsme jim pouze sdělili, že to takhle bude, kdo bude hlavní a mít poslední slovo.  

Kde nastal zásadní zlom ohledně toho, že si tým začal věřit?
Pomohl nám první zápas v Chomutově, kdy jsme po první třetině prohrávali o tři góly. V tu chvíli byla půlka šatny vystrašená, zatímco druhá úplně v klidu a připravená skóre otočit. Nakonec se to podařilo a všichni si řekli, že ta síla v týmu je a můžeme fungovat. Veškeré třísky v průběhu sezony rychle zmizely.

V průběhu sezony jste rozdělili i první útočnou formaci. Z jakého důvodu?
První důvod byl ten, že jsme nechtěli mít celý rok jednu lajnu a řešit další varianty na poslední chvíli v play-off. Druhá věc byla, že jak jsme se bavili s hráčkami, tak samy cítily, že potřebují impuls, takže jsme se rozhodli je rozdělit. Ve finále jsme vytvořili tři fakt schopné a nebezpečné útoky, které nám hodně pomohly. Do té doby jsme hodně bojovali se složením lajn.

Když jsi zmínil třísky, tak po předcházející sezoně jste pokáceli půlku lesa, naopak se objevilo mnoho nových stromečků. V týmu se objevily nové lídryně …
Obměna asi byla nutná. Věděli jsme, že holky (Dominika Steinbachová a Petra Šusterová) už nechtějí hrát. Už tomu tak bylo na loňskou sezonu, nakonec ji odehrály, za což jim patří velké poděkování. Byli jsme smíření s tím, že právě tuto uplynulou už s námi nedají. Současně jsme věděli, že přijdou změny a budeme muset nahradit 100 a více kanadských bodů, což nové holky dokázaly, nicméně si pořád myslím, že nejsme na topu a na vrcholu.

Kdy tam budete?
Po každé sezoně jsme dělali velké změny, letos už nebudou takové a naopak se budeme snažit jenom některé věci doplnit a navázat, abychom byli lepší. Věřím, že v nadcházejícím ročníku stihneme vyřešit obrannou hru a na to, abychom už postoupili.

Což znamená ho i vhodně doplnit. Už nebude tedy žádný radikální řez, ale o kolika hráčkách se teď bavíme?
Víme, že bychom chtěli 3-4 hráčky. Cíleně, ne ty, které by byly do počtu. Hledáme jeden typ, který nám chybí. Uvidíme, jak se vše bude vyvíjet, jak budou hráčky reagovat na nabídky a jestli se nám jednání podaří dotáhnout.  

Pro uplynulou sezonu jste výrazně omladili kádr. Na soupisce byla jediná hráčka, které bylo přes 30 let. Dokonce jste sestavili lajnu mladých juniorek, ze které vystřelila Lucie Dryáková. Čekal jsi, že takhle půjde nahoru?
Věděl jsem to od momentu kdy jsem ji poprvé viděl. Lucku jsme oslovili. Kolegyně Anet Jarolímová přišla s tím, že je tady někdo, kdo je pravák a má něco, co nám možná může chybět. Věděli jsme, do čeho jdeme a bylo to o tom ji udržet a připravit tak, aby do toho ve správný moment vklouzla. Od září se tak dělo a nebylo pochyb, že bude přínosem. Velké díky patří jí, že vše vydržela a byla trpělivá. Spoustu zápasů odseděla a hrála třeba jenom půlku třetiny. Obecně bych rád pochválil mladé hráčky, protože se do týmu výborně zapojily a zapadly do party. Odehrály spoustu minut a zápasů, které je posunou.

Juniorky navíc příští rok budou hrát první ligu. Rostou vám nyní nové kvalitní hráčky z mládeže směrem do budoucna?
Anet Jarolímová: Je to cesta. Nemůžeme každý rok zkupovat deset hráček a budeme víc věnovat čas mladým, abychom je mohli do budoucna trénovat.
Vít Gattnar: Doplňovat A-tým byl jedním z cílů, který jsme si nastavili před třemi lety, kdy vše začalo. Není to tak, že bychom ho doplňovali pouze ze svých hráček, to určitě ne, ale víme, že v mládeži musíme mít 2-3 holky, které můžou kdykoli naskočit. Pak už je jen na nich, jak budou chtít a jak se chytnou šance.

Jaký typ vám přesně chybí?
Zlá holka.

O čem bude příští sezona z vašeho pohledu?
Sezona bude o zvládnutí klíčových momentů. Musíme se na ní dobře připravit a vše udělat tak, že ji celou zvládneme, postoupíme, a budeme připraveni na extraligu.

Zapojíte kromě fyzické nebo taktické přípravy i mentální, abyste zvládli klíčové okamžiky?
Mentální stránku zapojujeme pravidelně. Měli jsme sportovní psychologii. Chceme na to ještě více navázat a více pracovat než v poslední sezoně.

Jaká bude motivace do některých utkání v základní části?
Ta musí být jednoduchá. Chceme postup. Chomutov byl krásným důkazem. Tam si všichni nastavili, že jdou za postupem a celou sezonu za tím šli. Velká ukázka pro nás. Teď je to jenom o nás i v realizačním týmu, aby se vytvořil velký tlak i v jednoduchých zápasech a soupeřům natřískat. Určitě upravíme tréninkový proces, chceme hrát hodně utkání i mimo soutěž.

Vrátíte se silnější a neporazitelní?
Neporazitelnost není dobrá. Potřebujeme se v pravý čas v průběhu sezony spálit tak, abychom byli co nejsilnější do play-off. Potřebujeme mít i prohry, jinak se neposuneme. Paradoxně, když jsme prohráli se Rtyní, tak jsme měli 18 výher v řadě. K tomu jsme poslední dvě kola v základní části museli vyhrát, abychom šli ze druhého místa. My jsme facku dostali poměrně brzy, kdy jsme prohráli doma s Chomutovem. Od té doby jsme žádnou nedostali a možná jsme na ni trochu zapomněli, což nám chybělo. Takové to uvědomění, že když se prohraje, tak se musíme zvednout a my jsme prohráli v nejhorší moment – doma se Rtyní. Jako trenéři jsme si vyhodnotili, že jsme do toho utkání měli více zasáhnout, abychom utkání rozhodli. Byly věci, na které jsme nebyli dobře připravení – přesilovky, hra v šesti a standardní situace, což jsou věci, na kterých musíme pracovat.

Vrátíte se tedy natolik silní, abyste vše zvládli a postoupili?
Ano.