Ryšavá (rusovlasá) barva vlasů není tvá přírodní. Proč jsi zvolila právě tuto variantu?
Barvím se již od základní školy, protože svou přírodní špinavou blond opravdu ráda nemám. Zkusila jsem už téměř všechno a být zrzkou mě teď prostě baví. V tomhle směru se nebojím experimentovat. Nikdo u mě tedy neví, jakou barvu budu mít na hlavě za měsíc.

Nicméně ti celkem padne k dresům. Hrálo tohle nějakou roli?
To byla jedna z prvních věcí, ze které jsme si všechny dělaly srandu. Že budu pěkně ladit, nicméně roli to nehrálo žádnou.

Po více než čtyřech letech si změnila Mladou Boleslav za Prague Tigers. Co tě k přestupu vedlo?
Když to řeknu ve zkratce, tak jsem potřebovala změnu.

Byly ve hře i jiné varianty?
Další možnost, která mohla přijít v úvahu, byla vrátit se zpátky domů do Kutné Hory.

Proč ses rozhodla právě pro Prague Tigers?
Nejenom spoluhráčky a zároveň kamarádky, od kterých chodily samé pozitivní ohlasy, byly důležitým faktorem při rozhodování, ale také mě to v tu dobu táhlo do Prahy.

Co jsi v dobrých ohlasech nejčastěji slyšela?
Že Prague Tigers jsou týmem, který drží při sobě v dobrém i ve zlém, má kvalitní vedení, zázemí i tréninky.

V týmu už tou dobou bylo několik bývalých spoluhráček z Mladé Boleslavi. Jak velkou roli hrály v tvém přestupu?
Velikou, protože nebýt jich, tak v Prague Tigers ani nejsem.

S kým dále jsi přestup nejvíce komunikovala?
Samozřejmě s rodinou, která florbalem rovněž žije a se svými nejbližšími kamarády.

Jaké očekávání měl od tebe realizační tým?
Na to se budeme zeptat spíš trenérů (směje se).

A jaká byla tvá očekávání?
Kvalitní tréninky, užitečné rady, přátelský přístup a podpora.

Naplnila se za těch doposud minimum odehraných zápasů?
Ano, rozhodně ano.

Jak se ti zamlouvá nově sestavený tým?
Spoustu hráček je v týmu již několik let, takže úplně nový není. Ale s partou jsem naprosto spokojená a vím, že volba byla správná.

Už ses v týmu zabydlela?
Myslím si, že pomalu, ale jistě ano.   

Boleslavská kolonie uvnitř týmu se začíná rozšiřovat až exponenciálně. Byla aklimatizace v týmu o to snazší?
To asi nemůžu posoudit, když to znám jen ze strany, kdy jsem nepřišla sama. Každopádně si myslím, že i tak by byla aklimatizace snadná, vzhledem k tomu, jaký kolektiv tu je.

Můžeš porovnat působení ve dvou týmech, které jsou přibližně na stejné úrovni. V čem vidíš největší rozdíly?
Každý tým je úplně jiný a to platí i u těchto dvou. Největší rozdíl asi vidím v komunikaci na hřišti i mimo něj.

Přeci jenom Mladá Boleslav se následně administrativně dostala do extraligy. Nelituješ teď někdy toho, že jsi tam nezůstala a nezahrála si extraligu? Ta se navíc oproti první lize žen rozjela …
Nelituji. Ano, extraligu bych si jednou zahrát chtěla, ale taky si chci zažít pocit, kdy si postup s týmem vybojuji na hřišti, prožít si emoce a všechno kolem s tím spojené.

Ty jsi odchovankyní Kutné Hory. Proti bývalému týmu sis v letošní sezóně i zahrála a zápas jste zvládly až po nájezdech. Jaké to pro tebe bylo utkání?
Ačkoliv se to na první pohled nemusí zdát, tak ti, kdo mě znají, určitě potvrdí, že jsem citlivka a stresař, takže utkání pro mě nebylo vůbec snadné. Ten den mi od rána nebylo nejlíp a na zápas jsem se upřímně opravdu netěšila.

Kutné Hoře se navíc náramně dařilo zkraje sezóny. Čekala jsi, že se bude coby nováček pohybovat až takhle nahoře?
Čekala jsem, že se holky zakousnou a budou dřít, co to půjde.

V Kutné Hoře jsi florbalově vyrůstala, až do juniorů si hrála i s kluky. Na pozici obránkyně docela ideální, ne?
Rozhodně to byla zkušenost, za kterou jsem vděčná. Florbal v jejich podání je mnohem rychlejší. Kluci myslí při hře trošku jinak a byli jsme skvělá parta. A navíc jsem si tam vyzkoušela post beka místo útoku, který jsem do té doby běžně hrála v dívčí kategorii.

Předpokládám, že i díky mnoha absolvovaným soubojům se stejně starými kluky se teď nebojíš na beku použít ostré lokty i mezi ženami?
S tím souhlasím, určitě je to teď bonus. Ale ještě o trochu víc průbojnosti mi daly tréninky s kutnohorskými muži, kteří se se mnou často vůbec nemazali.

Za dobu, co jsi byla v Mladé Boleslavi, vyrostla v Kutné Hoře nová sportovní hala Klimeška. Zatím jsi v ní ostrý zápas nezahrála a vše nasvědčuje k tomu, že se tak stane nejdříve až v příští sezóně. Tuším, že jsi určitě zklamaná, že se nemůžeš ukázat doma před vlastním publikem?
Zklamaná úplně nejsem. Nikdy jsem si nemyslela, že když budu hrát doma, tak se tak nestane v domácím dresu. Ačkoli jsem si tam nezahrála ostrý zápas proti Kutné Hoře, halu jsem již stačila vyzkoušet.

Diváků by zřejmě přišlo dost, když jich dorazilo hodně při tvých zápasech v dorostenkách. Jak se těšíš, až si tam jednou opravdu zahraješ soutěžní duel?
Přijde mi, že v Kutné Hoře jsou fanoušci takoví, že když můžou, tak zápas rozhodně nevynechají. A jak se těším, už nejspíš vyplývá z předchozí otázky.

Rovněž jsem se dočetl, že tvůj florbalový sen je si zahrát s Milanem Fridrichem. Platí to stále, nebo už máš jiný idol?
Sen to je veliký a stále aktuální.

Proč zrovna on?
Nejenom, že je neskutečný na hřišti, ale je to taky veliký člověk i mimo něj.

Mimochodem Český florbal zveřejnil termíny, ke kterým se upíná. Jedním z nich je restart v polovině března. Je opětovné rozjetí 1. ligy žen k víkendu 14. - 15. 3. 2021 podle tebe reálné, nebo je to utopie a můžeme se všichni připravovat na podzim a rozjetí nové, doufejme kompletní sezóny?
Jsem optimista, a i když člověk v této době nikdy neví, já stále pevně doufám, že si tuto sezónu ještě zahrajeme.

Co bude po restartu největší zbraní Prague Tigers?
Stále pilně trénujeme, i když na dálku. Myslím, že po fyzické stránce budeme maximálně připravené.

Jaké si dáváš případné cíle pro rok 2021? (jak individuální, tak týmové)
Moje florbalové cíle jsou už několik let stále stejné: pilovat a zlepšovat se, protože vždycky je co. A týmové samozřejmě získat co nejlepší umístění a zabojovat o extraligu.

Jak moc se těšíš na moment, až nastoupíš do zápasu?
To nejde ani popsat, jak moc se těším. Až se všechny zase sejdeme na hřišti a z tribuny uslyšíme podporu fanoušků. Myslím, že si florbalu budeme vážit ještě mnohem víc.

Jak nyní trávíš tolik volného času?
Na začátku tohohle všeho jsem začala dohánět resty, u kterých jsem si vždycky říkala „kdybych na to tak měla čas“. Začala jsem trávit mnohem více času u vaření, knih, hře na klavír, zpěvu a ježdění na kole, taky jsem si řekla, že se naučím stojku a zkusím zjistit, jestli opravdu dlouhé běhy čistí hlavu. Nyní mám práci na plný úvazek a k tomu studuji, takže toho volného času moc není, a když se nějaký najde, trávím ho se svými nejbližšími.

Co bys vzkázala všem členům a příznivcům Prague Tigers do roku 2021?
V této době bych samozřejmě popřála všem hodně zdraví a optimismu. A také, aby se každý věnoval naplno nejenom koníčkům, ale samozřejmě rodině, protože nikdy nevíme, co nás čeká.