Mášo, sice u nás působíš třetím rokem, ale pojď pro čtenáře shrnout svůj příběh. Jak ses dostala do České republiky a následně do Prague Tigers?

Ahoj, příběh plný náhod, štěstí a tygrů… Do ČR jsem dorazila autobusem z Petrohradu v září 2012 s dvěma kufry. Slovo „září” jsem neuměla ani vyslovit. Nebylo to poprvé, co jsem byla v Praze, první moje seznámení s pražským florbalem proběhlo již dříve v květnu 2012, kdy jsem přijela do Prahy na příjímací zkoušky na doktorské studium a zároveň mě přivítal Standa Richter a holky z Elite Praha. Klubu, ve kterém jsem působila své první dvě extraligové sezony. Tento klub měl v logu mimochodem rovnou dva tygry. Dále jsem se čirou náhodou dostala (čtete jako Barbora Stará +1) do Herbadent Tigers. Tento klub pro mě navždy bude tím nejlepším florbalovým zážitkem – superfinále v O2 areně, několik medailí Extraligy žen, pohárů České pojišťovny, účast na poháru mistrů a mistroství světa. Pak následovalo zranění, kvůli kterému jsem musela omezit svoji sportovní činnost a rok jsem hrála za B-tým tygřic z Herbadentu. No a pak jsem potkala Jambora…, který si využil mé slabé chvilky a naslíbil mi hory-doly a tak mě přitáhl na první trénink dalších osudových tygřic v mém sportovním a osobním životě - Prague Tigers. Jak se, tak na to dívám zpětně… jsem nějaká tygří královna :D

V Tigers sis vybudovala poměrně rychle silnou pozici a stala ses vůdčí osobností týmu. Jak se Ti u nás líbí?

Však já si myslím, že je to kvůli tomu, že mi moc nerozumí nebo protože s nimi pravidelně chodím na pivo. Z čeho samozřejmě vyplívá, že ten tým zbožňuji a jsem na nás pyšná, kam jsme se za 3 roky s holkama posunuly.   

Proslýchá se, že si byla kapitánka své země na MS, jak na tuhle zkušenost vzpomínáš?

Něco takového jsem taky slyšela. Byla to zajímavá zkušenost. Neřekla bych, že moje nejlepší v životě a rozhodně není nejšťastnější. Nerada o tom mluvím, ale popsala bych to dvěma slovy – ruský florbal. Bohužel, musím přiznat i s odstupem času, že florbal v Rusku ovládají lidí, co se sportem obecně nemají co dělat. A pořad držím palce svým kamarádům, kteří se snaží situaci změnit.

Pojďme pomalu přejít na hodnocení letošní sezóny, kdy jste jako nováček skončili na třetím místě základní části první ligy. Jak se na to díváš s odstupem času?

Mám ještě pořád smíšené pocity. Ale myslím si, že koronavirus pro nás tu sezónu osladil ještě o něco víc. Jako tým jsme si před začátkem sezóny stanovili cíl dostat se do play off a myslím si, že takhle bez velkých problému jsme toho dosáhli díky tomu, že jsme věřili, že máme navíc, a to dostat se do semifinále 1. ligy. To, že se to nestalo můžeme hodit teď za hlavu, protože třetí místo základní časti je velmi slušný výsledek pro tým, který první rok postoupil do 1. ligy. Ale … myslím si, že by bylo správné to jen tak nezahazovat a přijít na to, proč jsme skončili již ve čtvrtfinále. Myslím si, že se nám začalo míň dařit již cca od půlky sezóny i když jsme to vždy dokázali otočit a vyhrát většinu zápasů základní časti. Zápas s MB nám ukázal, že bojovnosti v sobě máme dost, ale hráček zas tolik jsme ke konci sezony neměli. Nepřispěly k výsledku nemoci, delší zdravotní záležitostí, osobní rozhodnutí a další detaily jako docházka na tréninky a evidentně i disciplína a sebereflexe. Nemyslím to vůbec zle, spíš tu analýzu jsem začala u sebe a chci tím jen podotknout věci, který mi přijdou jako nejdůležitější a rozhodující. Na druhou stranu, tato sezóna byla pro mě nejlepší z pohledu týmového, jsem opravdu neskutečně rada za to, jaký tým máme, jak se k sobě chováme a jak se navzájem podporujeme. Jak jsme si říkaly během sezony – když už špatně, tak všechny. A takový já mám tým!  

Co se poté stalo v play off, že Vám nevyšla série proti Litvínovu?

Jak říkám… těžko říct, poslední zapas sérii jsem do teď nepochopila. Budeme přemýšlet dál a vrátíme se silnější.

Je nějaký moment z letošní sezóny, který by si chtěla vypíchnout?

Vypíchla bych si oko za druhý zapas s Českou Lípou, který skončil naštěstí 16-11. A je jich i hodně pozitivních…ale za jeden jsem velmi vděčná a znamená pro mě strašně moc. Po posledním zapase jsem uslyšela od holek tolik teplých slov podpory a poděkování i přes výsledek a smutek. A to pro mě znamená, že to, že jsem tomu věnovala tolik času a sil, je k něčemu dobré.

Před sezónou jste našli nové útočiště v Nehvizdech, kde jsme hráli domácí zápasy, co na tuhle změnu říkáš?

Hala je nádherná, prostředí je super, pan Hynek je borec a nadšenec a mám ho ráda i přes to že mně pomalu nakazil před playoff svým „koronavírem“, když nám předával klíče od haly :D Já si myslím, že celý tým má Nehvizdy rád a taky jsme tomu věnovaly poslední cvičení při rozcvičce – děláme hvězdy.

Momentálně se nacházíš v Anglii, kam si stačila odjet před uzavřením hranic. Co Tě k téhle cestě vedlo, a kde přesně se nacházíš?

Bylo to těsně před uzavřením Českých hranic v pátek 13. Odletěla jsem za přítelem do Bristolu, protože jak jsme správně usoudili, když ne teď tak bůh ví kdy...Vtipné bylo to, že moje vízum do UK dorazilo těsně před odletem v pátek, rychle jsem se sbalila, koupila si letenku. Prostě jako v levném romantickém filmu :D  

Takže můžeš srovnat vládní opatření obou zemí. Která země se podle Tebe lépe vyrovnává s pandemií Covid-19?

Nejsem odborníkem na virologii ani na politiku ale přijde mi, že české opatření byli již od začátku přísnější a za mě proto i efektivnější.  Je to vidět na celkovém počtu nakažených v porovnání ne jenom s UK.

Jak trávíš teď dny?

Trávím dny šťastně. Moje práce mi dovoluje pracovat z domova, proto se ráno nasnídám, dám si kafé a pracují, pak mám oběd a pokračují v práci. Během dne si taky dám nějaké cvičení abych furt neseděla na zadku a pravidelně se stravuji, což je velký plus práce z domova. Večer si jdeme proběhnout nebo projít nebo zajezdit na kole s přítelem. Oblíbila jsem tu jeden les v Bristolu, kde nejsou lidi, a kde je hezké prostředí pro cvičení. Karanténa nás dovedla do stádia, kdy jsme začali cvičit acro yogu, je to velká sranda. f

Jak to vypadá s Tvým návratem do České republiky?

Momentálně čekám na otevření českých hranic a nějaký let do Prahy. Typuji, že to ještě chvíli potrvá, takže se snažím si to tu užívat, co to jde a dokud to jde. Dokud svoji práci můžu vykonávat odsud, není žádný důvod uspěchat návrat, po kterém zřejmě několik týdnů budu muset strávit v karanténě.

Co by si vzkázala všem čtenářům do nelehké doby?

Buďte zdraví a cvičte! Ale přitom buďme ohleduplní a pojďme chránit okolí. Vážně si myslím, že stačí si jít projit kolem baráku a není potřeba teď jezdit se dívat na památky a po už vůbec ne po přelidněných cyklostezkách. Držím nám všem pěsti a děkuji za rozhovor.