667_20261113_114830.jpg

Markéta Vrlíková: „Jsme tygřice v pravém slova smyslu. Utkání s námi nejsou zadarmo.“

Ke konci první poloviny sezony 2026/2027 jsme vyzpovídali Markétu Vrlíkovou. V rozhovoru přiblížila, co ji přivedlo do Nehvizd, jak prožívala postup z 1. ligy žen do Extraligy a co podle ní zatím týmu brání v dosahování lepších výsledků. Prozradila také své osobní cíle i to, jakou budoucnost vidí pro Tigers.

V minulosti jste působila například v FBC Ostrava či v Mladé Boleslavi. Proč jste si pro hostování vybrala právě Tigers a jak jste v klubu spokojená?

V loňské sezóně jsem se rozhodla přidat k Tigers hlavně z toho důvodu, že Mladá Boleslav nepřihlásila 1. ligu žen. Zpětně jsem moc ráda, že jsem se takto rozhodla, protože kromě velmi povedené sezóny bez prohry a historického postupu do Extraligy mi kolektiv a samotné prostředí Nehvizd velmi sedlo a cítím se tu skvěle.

Jak jste vnímala postup do Extraligy a to, že se nyní nacházíte opět mezi elitou?

Postup do Extraligy samozřejmě vnímám jako velký týmový a klubový úspěch. Já osobně přemýšlela, zda chci znovu tuto soutěž hrát, ale protože pokračovala většina holek, bylo rozhodnutí nakonec snadné. Věděly jsme, že skok v kvalitě je mezi 1. ligou a Extraligou velký, ale myslím si, že jsme do první sezony nastoupily velmi slušně. Zatím jsme ale ještě nepředvedly to nejlepší, co v nás je, a já doufám, že to brzo zlomíme a budeme hrát a dávat góly, aby to naše fanoušky bavilo stejně jako v loňském roce.

 V týmových statistikách patříte k nejproduktivnějším hráčkám Tigers. Co stojí za tímto úspěchem?

Letos jsou moje body spíše štěstí. Sezona se láme do své druhé poloviny a já doufám, že se zase rozstřílím, abych více pomohla týmu. Určitě těžím ze zkušeností z předchozích sezon v nejvyšší ženské lize, ale moje nejsilnější stránka je rychlost, kterou dokážu vyvinout v brejkových situacích. Zároveň jsem dost silový typ, takže doufám, že si i soupeřky myslí, že to se mnou v soubojích není úplně procházka růžovou zahradou. 

Jak hodnotíte první polovinu sezony 2026/2027?

První polovinu hodnotím jako průměrnou. V utkáních, ve kterých jsme mohly jen překvapit (Bulldogs nebo Vítkovice), jsme si vedly velmi slušně na to, že to byly jedny z našich prvních zápasů v Extralize. Na druhou stranu jsme od sebe v zápasech s týmy ze spodní části tabulky čekaly mnohem více. Hodně nás mrzí prohra v nájezdech s Třincem nebo nedávné utkání s brněnskými Židenicemi, ve kterém jsme nedokázaly udržet vedení. Věřím, že v odvetách si povedeme lépe.

Jaké máte osobní cíle do druhé poloviny?

Chci být užitečnější pro tým, proměňovat šance a obecně být hráčkou, na kterou se může celý tým spolehnout.

A co týmové cíle?

I přesto, že se jedná o naši první sezonu v nejvyšší soutěži, dáváme si cíle vysoké a chtěly bychom proklouznout do play-off. Cíl to není lehký, a pokud nám má vyjít, musíme ještě přidat. Zatím se přetahujeme o poslední postupové místo s Libercem, ale ten se zápas od zápasu zlepšuje, a pokud zaváháme a necháme si holky z Liberce utéct, už bychom je nemusely dohnat.

Na čem podle vás musí Tigers zapracovat, aby mohly lépe konkurovat kvalitním soupeřům? 

Abychom se vyrovnaly týmům v horní polovině tabulky, potřebujeme zkušenosti. V této sezoně si je dopřáváme plnými doušky. Zároveň vnímám, že letos nás dost trápí nekvalita na hokejce, nepřesná zakončení a neproměňování šancí. Pokud toto zlepšíme, můžeme kvalitnějším soupeřům konkurovat už letos nebo jim minimálně velmi zkomplikovat cestu za vítězstvím. Důležité je také to, že naše juniorky hrají nejvyšší soutěž a rozhodně tam nejsou jen do počtu. Věřím, že i díky těmto mladým puškám bude vyrovnaných zápasů s vrškem Extraligy v budoucnu více a více.

Jaké mají Tigers podle vás naopak přednosti? 

Náš tým je urputný, jsme tygřice v pravém slova smyslu. Utkání s námi nejsou zadarmo. Myslím si, že dokážeme velmi slušně bránit, jen potřebujeme přidat kvalitu v útoku.

Který dosavadní moment byl pro vás nejradostnější?

Asi je jasné, že největší radost máme ze zápasů, ve kterých sbíráme body. Pokud mám však vyzdvihnout nějaký moment, tak to bude paradoxně asi srovnání na 3:3 v zápase s Třincem. Celý zápas jsme byly lepším týmem na hřišti, ale nedokázaly jsme se prosadit a soupeř nekompromisně trestal naše chyby. Od chvíle, kdy jsme inkasovaly na 2:3, jsem z týmu cítila, že na tom hřišti nechá všechno, aby výsledek zvrátil. Soupeřky držela výborná gólmanka, ale při srovnání Elišky Horákové jsem byla hrozně pyšná, že to tým nevzdal a rval se o výsledek. Dalším velkým momentem byly určitě nájezdy v Olomouci. Nájezdy jsou vždycky loterie, ale ten den bylo štěstíčko na naší straně a co si budem, s bodem navíc z venkovního utkání je cesta domů vždycky příjemnější.

Který moment byl naopak nejnáročnější?

Jako „hořkou prohru“ vnímám zápas se Židenicemi. Myslím si, že jsme tam všechny cítily, že se nám ten zápas nepovedl podle představ. Ale těšíme se na domácí odvetné utkání, snad si spravíme chuť.

Účastnila jste se také Poháru ČF, kde Tigers vypadly v osmifinále. Můžete zhodnotit i tuto soutěž?

Pohár jsme letos pojaly spíše rozvojově pro mladší nebo méně vytěžované hráčky. Naší prioritou je letos jednoznačně Extraliga. 

Jak vidíte budoucnost Tigers?

Základy ženské složky jsou dobře položené, poctivě se pracuje na rozvoji mládeže a jen čas ukáže, jak to s Tigers bude vypadat. Já však věřím, že se Tigers do budoucna mohou stát tradičním účastníkem extraligy, který pravidelně bojuje o medaile.