Velikonoce jsou za námi a pro tebe byly letos zřejmě zvlášť speciální. Během nich jsi totiž oslavila narozeniny. Jaké byly, a proběhla nějaká oslava?
Zdravím všechny čtenáře! Musím říct, že vzhledem k epidemiologické situaci oslava probíhala v užším rodinném kruhu. Ale narozeniny jsem si parádně užila. Po dlouhé době jsem viděla malou neteř a strávila s ní celé narozeninové odpoledne.

To muselo být vskutku zajímavé vystřízlivění, respektive dozvuky po oslavě
Žádné vystřízlivění určitě potřeba nebylo. Pro ty, kdo mě znají, tak vědí, že teď nějakou dobu asi ani nehrozí (směje se).

V týmu máš přezdívku Mimi. Jak, kdy a kde jsi k ní přišla?
Dostala jsem ji ještě v době, kdy jsem hrála v Bohemce. Byly jsme v juniorkách dvě Elišky. Tím pádem nás bylo potřeba nějak rozlišit, a protože jsem v týmu tehdy byla nejmladší, trenér Jakub Krise vymyslel, že se mi bude říkat Mimi. Když se mi něco nepovedlo, říkali mi Mimino, a když se naopak podařilo, tak zas Mimi nebo Mimčo.

Od té doby uplynula už nějaká doba a z Mimi vyrostla dospělá slečna. Hodí se ještě vůbec k tobě?
Je pravda, že jsem trochu zestárla, ale neměnila bych ji. Připomíná mi, že i přes dospělý věk a zodpovědnost s tím spojenou, je občas fajn na chvilku zůstat bezstarostným dítětem.

Zvykla sis už na ní, nebo bys raději měla jinou a Mimi už nechala v zapomnění?
Po nějaké chvíli jsem si na přezdívku zvykla a už mi za ta léta přirostla k srdci.

Po třech letech strávených v Mladé Boleslavi jsi šla do Prague Tigers. Co tě k přestupu vedlo?
Rozhodnutí, že v Boleslavi nemám zájem pokračovat, jsem učinila už v průběhu poslední sezóny. Cítila jsem delší dobu, že potřebuji změnu. Ale neznamená to, že bych na Boleslav nějak zanevřela, naopak. Jsem ráda, že jsem tam přestoupila, poznala jsem díky tomu spoustu skvělých lidí, které doteď považuji za své nejbližší a těch tří let tam strávených si vážím.

Proč ses rozhodla právě pro Prague Tigers?
Kdybych měla shrnout, co mě k přestupu vedlo, jednoznačně bych zmínila to, že jsem nepřestupovala do zcela neznámého prostředí. Líbil se mi styl tréninků v Tigers jak v hale, tak i pojetí celé letní přípravy. Dalšími faktory bylo méně dojíždění, péče o hráčky a otevřená komunikace mezi hráčkami a trenéry.

V týmu už tou dobou bylo několik bývalých spoluhráček z Mladé Boleslavi. Jak velkou roli ony hrály v tvém přestupu?
Určitě máš pravdu v tom, že důležitou roli v přestupu hrály Marťa (Martina Lamblová) s Pájou (Pavlínou Nejedlou). Myslím, že pro nás všechny bylo takové tajné přání, aby se naše cesty opět zkřížily.

S kým dále jsi přestup nejvíce komunikovala?
Musím přiznat, že to nebylo lehké rozhodování, a proto jsem si sama všechny možnosti nejdřív nechávala projít hlavou. Samotný přestup jsem nejvíce komunikovala s tátou, který se mnou mé florbalové krůčky prožívá úplně od začátku, pak s mojí nejlepší kamarádkou Térou a samozřejmě i s holkami, s tím “ex-boleslavským jádrem‘‘.

Jaké očekávání měl od tebe realizační tým?
Na otázku, jestli jsem očekávání realizačního týmu naplnila, nedokážu odpovědět, ale doufám, že ano. 

Tvá očekávání před sezónou byla v kvalitních trénincích, profesionálním přístupu a motivaci dál se zlepšovat. Naplnila se za těch doposud minimum odehraných zápasů?
Každopádně, co se týče mých očekávání, které jsem zmiňovala před sezonou, tak ta se určitě naplnila. Jen je škoda, že jsme toho neměli možnost odehrát více.

Jak se ti zamlouvá nově sestavený tým?
Nově sestavený tým je super.

Už ses v týmu zabydlela?
Myslím, že jsme si s holkami po lidské stránce sedly moc dobře. Vídáme se i mimo hřiště a zůstáváme v kontaktu. Je na nich vidět, že chtějí hrát a mají motivaci se zlepšovat. Nejvíc se mi vše potvrdilo teď v té pauze, kdy jsme neustále chodily běhat, jezdily na běžkách nebo posilovaly doma. Trenéři po nás chtějí hrát systémy, se kterými nemáme tolik zkušeností. Zatím se dost míchá se sestavou a zkouší se, co komu, na jaké pozici a jak sedne. Takže v tomto ohledu se ještě musíme sehrát a vypilovat nějaké nedostatky.

Boleslavská kolonie uvnitř týmu se začíná rozšiřovat až exponenciálně. Byla aklimatizace v týmu o to snazší?
Určitě. Díky tomu, že jsme přestupovaly hned čtyři najednou, tak aklimatizace snazší byla. Ale jak říkám, s týmem jsme se potkávaly každé úterý na společných tréninkách v Čakovicích, takže jsme pro holky zas až tak neznámé rozhodně nebyly.

Můžeš porovnat působení ve dvou týmech, které jsou přibližně na stejné úrovni. V čem vidíš největší rozdíly?
Největší rozdíl vidím v komunikaci a přístupu k hráčkám. A co se herní stránky týče, tak v taktické přípravě a stylu tréninků.

Přeci jenom Mladá Boleslav se následně administrativně dostala do extraligy. Nelituješ teď někdy toho, že jsi tam nezůstala a nezahrála si extraligu? Ta se navíc oproti první lize žen rozjela …
Nelituji. Holkám z Boleslavi extraligu přeji, mají mladý a perspektivní tým a držím jim palce, aby v ní byly úspěšné.

V předsezónním představování jsi zmínila potřebu nějaké změny, impulzu a obnovení chuti dále hrát. Znamená to tedy, že už jsi ve 22 letech uvažovala, že s florbalem s končím nebo si od něj odpočineš?
Nedokážu úplně říct, jestli jsem uvažovala o konci kariéry nebo jen o jejím přerušení. Ale ano, uvažovala jsem, že do další sezóny nenastoupím.

Co tě k tomu vedlo v tak nízkém věku o potenciálním konci/přerušení kariéry?
Florbal hraji nepřetržitě od šesti let a poslední dvě sezóny jsem se cítila vyčerpaně z neustálého pendlování mezi školou, prací a florbalem. Postrádala jsem motivaci a neviděla jsem smysl v tom, proč investovat čas do něčeho, co mi nepřináší tolik potěšení, kolik bych si představovala.

Zas na druhou stranu teď máš za sebou půlroční pauzu a minimálně do léta, co se týče florbalu, ještě potrvá. Před vámi je letní příprava. Obnovila se za tu dobu u tebe chuť zpět ke sportu?
Ona je ta pauza paradoxně horší, protože si uvědomíš, kolik volného času máš. Někomu ten čas strávený na hřišti začne chybět a někdo zjistí, že má najednou čas na jiné aktivity, které celé ty roky nestíhal nebo dokonce zanedbával. A nebudu lhát, taky zpohodlníš a odvykneš si na to tréninkové a zápasové vytížení. Netvrdila bych, že by u mě chuť ke sportu nějak vymizela, ale bylo příjemné si na chvilku odpočinout.

Když se podívám na tvé statistiky z minulosti, tak zlom přišel v sezóně 2014/2015, kdy jste s juniorkami Bohemians vybojovaly titul. Co se u tebe změnilo, že ses poté najednou stala jednou z tahounek týmu a každou sezónu si zakončila s minimálně 32 kanadskými body na kontě?
Sezóna 2014/2015 se sladkou tečkou na konci byla skvělá. Moc ráda na ni vzpomínám. Řekla bych, že jsem postupně sbírala hodně cenných zkušeností. Nakoukla jsem do reprezentace, do Extraligy žen a dostávala hodně prostoru v juniorském týmu Bohemky. Zároveň jsem se v té době jako kapitánka naučila zodpovědnosti a probudila v sobě špetku té vůdčí osobnosti. V Boleslavi jsem zase cítila obrovskou důvěru ze strany trenéra Martina Šáchy, a to mi psychicky dost pomohlo.

Jak moc ti v tomhle směru pomohl zisk juniorského mistrovského titulu?
Hlavně, co se sebevědomí týče. Důležité je říct, že jsem na hřišti neběhala sama, bez pomoci spoluhráček bych takových bodů nikdy nedocílila a těžko bych pak patřila mezi tahouny týmu.

I s ohledem na tvá čísla, jaké si dáváš případné cíle pro rok 2021? (jak individuální, tak týmové)
Cíle pro rok 2021 si zatím nestanovuji a už vůbec ne s ohledem na bodování. Ono střílení gólů je člověku k ničemu, když se ze své kratochvíle neraduje a jeho tým nevyhrává. Pro mě je nejdůležitější, aby se nám dařilo, byli jsme zdraví a vše fungovalo tak, jak má.

Jak moc se těšíš na moment, až nastoupíš do zápasu?
Pro mě bude asi největší problém naučit se zase překračovat mantinel. V minulosti jsem s tím měla drobné problémy. A taky doufám, že se do dresu ještě vejdu. Měla jsem tuhle pauzu předpokládat a zvolit si větší velikost.

Jak nyní trávíš tolik volného času?
Volný čas trávím se svými blízkými, chodím běhat, jezdím na kole a běžkách. Stále ještě studuji, takže se věnuji škole a teď posledních pár měsíců i nové práci, která mě baví a naplňuje. Myslím, že s Jambem si v téhle době nejvíce užíváme, že stíháme vidět všechny zápasy Slavie.

Co bys vzkázala všem členům a příznivcům Prague Tigers do roku 2021?
Všem členům a příznivcům klubu bych ráda vzkázala, ať jsou především trpěliví, dávají na sebe pozor a snaží se hýbat, jak jen to jde.