Jak se hrálo po tak dlouhé pauze?
Hrálo se vlastně celkem dobře. Mé očekávání bylo mnohem horší. Musím ale přiznat, že to byl ostrý zápas tak napůl.

Jaké ses cítila po fyzické stránce po tak dlouhé době?
Forma samozřejmě není jako před rokem a půl. Od května ale trénuji s týmem na venkovních trénincích a v létě jsme odehrály Czech Open. Účastnila jsem se i několika víkendových florbalovych turnajů.

To je jasné. Všichni víme, že jsi očekávala příchod potomka. Nyní ses vrátila jako matka. Jak sis návrat na hřiště užila už jako matka?
Užila jsem si ho moc. Neviděla jsem v tom moc rozdílů. Už před porodem jsem vnímala florbal jako skvělou zálibu se skvělou partou a lásku ke sportu. V minulosti jsem to nevnímala tak, že jsem se třásla o výsledek, o buly a podobně.

Nicméně něco se změnit muselo. Hádám, že nyní máš plno starostí a na tréninky či zápasy jdeš vypnout. Opadlo z tebe něco?
Budu se asi opakovat. Není v tom rozdíl. Sem jdu vypnout, to je správně a vypnu tím, že se soustředím na florbal. Tak jsem to ale měla už i před tím.

Pro tebe se muselo jednat o velký návrat. Už na soustředění ti byla udělena kapitánská páska. Čekala jsi, že ji dostaneš?
Nečekala jsem to vůbec. Nějak jsem tušila, že Máša (Mariia Zimina) bude měnit působiště. Ani by mě nenapadlo, že bych měla být kapitánkou. Už jenom kvůli dítěti. Kdo ví, jak budu stíhat tréninky a tak. Pro mě překvapení, že jsem nestihla ani odporovat. Jumbo (trenér Vladimír Jambor) si myslel, že budu protestovat. Na druhou stranu jsem se snažila celou letní přípravu pomáhat. Dát tomu nějakou šťávu, abychom se posunuly dál. Možná i z tohohle všechno vzešlo.

Kapitánská páska s sebou nese jednak zodpovědnost, ale také, že tým na zvoleného vůdce spoléhá, věří mu. Co pro tebe znamená?
Určitě ji beru jako zodpovědnost a že mám roli v týmu podpořit všechny holky mezi sebou a ne pouze od trenérů nebo fanoušků. Dodat všem trochu optimismu, ale také korigovat už během rozcviček, aby vše mělo úroveň.

Znamená to tedy jednak stmelovat kolektiv a zároveň být vzorem?
Jít vzorem v tom smyslu, že budu makat tak, jak by se mělo. Ne, že budu nejlepší na hřišti herně, ale jde o to ostatní stmelit a ukázat, jak by se mělo jít do tréninků a zápasů.

Sama jsi byla první, které do Prague Tigers přišla z Mladé Boleslavi. Najednou se počet hráček exponenciálně zvýšil, což hovoří i o tvých manažerských schopnostech. Všechny příchozí po tobě se shodly, že měly dobré reference od tebe. Co jsi jim řekla?
Pravdu. (usměje se)

Můžeš svou odpověď rozvést?
Jenom jsem jim řekla, jak to chodí v Prague Tigers, jak funguje trenér, jak probíhají tréninky a že je tady dobrá parta a nálada.

Většinou takto velké přesuny dělají generální manažeři týmů. Pomýšlíš, že by ses po konci hráčské kariéry posunula tímto směrem?
Může být. Kdo ví.