351_20230919_155413.jpg

Premiéra za áčko? Super pocit, říká Schovánek. U dětí je nejlepší verzí sama sebe

Nový A-tým má za sebou premiéru v Regionální lize. Ukázal slibný potenciál do budoucna. Na úvod sezony získal tři body, když jeden zápas vyhrál na nájezdy a naopak druhý v nich prohrál. Jednou z nových tváří kádru je i Kryštof Schovánek, který se v Prague Tigers vypracoval nejen za člena elitního mužského celku, ale zároveň i kouče elévů v Zelenči. Sám přiznal, že trénování je pro něj složitější než hraní.

Máte za sebou úvodní dva zápasy v Regionální lize. Oba skončily po nájezdech. Jeden jste vyhráli, druhý prohráli. Jak hodnotíš vstup do sezony?
Zpětně velice pozitivně. Týmy, se kterými jsme hráli, aspirují na postup výš. Budou hrát nahoře. Jedna výhra i prohra na nájezdy je pro nás velký úspěch na to, že jsme v téhle sestavě před tím dva tréninky. Mně osobně se moc nedařilo, ale za tým jsem rád.

Tři body jsou tedy slušný základ do sezony?
S takovými soupeři jsou dobrým výsledkem. Start do sezony úplně parádní vzhledem k tomu, že jsme nebyli sehraní v lajnách.

Mužské áčko je zcela nově tvořené mladými hráči. Co jste od těch zápasů očekávali z vašeho pohledu?
Do zápasů jsme šli se syrovým florbalem, jak říkal trenér, ale hrát svým stylem a nenechat se stáhnout do pomalejšího tempa soupeře, které jsme se snažili uběhat. Cílem bylo zjistit, jak na tom dobře jsme a nejsme.

Jaký potenciál ve vás dřímá?
Dokážeme hrát s nejlepšími týmy vyrovnaný florbal, jako jsme ukázali, a ve druhé polovině sezony budeme schopni je přehrávat i takové celky, ve kterých hrají bývalí hráči superligy. Po době, co si tým sedne, tak toho budeme schopni a přestaneme dělat hloupé chyby, protože teď jsme dostali hodně gólů. Navíc se ještě víc oťuká juniorská část týmu. Sám jsem věděl, do čeho jdu, oni se v tom musí naučit ještě pohybovat.

Co vám úvodní zápasy ukázaly směrem do sezony?
Vzhledem k tomu, že jsme hráli s takhle silnými soupeři a uhráli ale takhle dobré výsledky, tak nám ukázaly, že je před námi hodně práce. Zjistili jsme ale, že i s pomocí juniorů jsme schopni zahrát hezké zápasy s dobrými soupeři.

Mužský tým je zcela nový a tvořen převážně juniory, ať už bývalými nebo současnými. V čem bude vaše největší zbraň, ale i slabina?
Největší zbraní našeho týmu bude dravost, chuť hrát a rychlost. Slabinou zřejmě mentálně se udržet v nepříznivých chvílích, kdy se nám nebude dařit. Tohle bude náš největší problém. Sám jsem loni hrál za juniory a morálka tam hodně rychle uvadala. Musí se najít někdo, kdo by jí měl zvednout.

Mužské áčko chce stavět tým na odchovancích. Sám jsi jedním z nich. Co tohle pro tebe najednou znamená, že hraješ za A-tým?
Je to pro mě velký životní úspěch, že jsem to dotáhl v tomhle týmu, který je pro mě jako rodina. Florbal hraji od šesti let s těmi samými kluky. Velký životní úspěch v životě. Ještě minulý rok jsem si nemyslel, že si za áčko zahraji. Okusil jsem béčko, a když mi řekli, že příští rok budu hrát za A-tým, tak jsem byl nadšený. Super pocit.

Už jste si spoluhráči vytyčili, kde byste chtěli na konci sezony být?
Úplně ještě ne. Podle mě celý tým aspiruje na to, aby postoupil zpět do divize, i když to nebude úplně jednoduché. V kabině přesně nezazněla pozice, kterou bychom chtěli hrát. Všichni ale mají jasno, že tahle soutěž to rozhodně není. S nabývajícími zkušenostmi bychom chtěli hrát vyšší ligu.

Vytváříte si tedy sami na sebe motivaci a tlak, když Regionální liga není pro vás?
Prague Tigers tam nepatří. V divizi by pro nás bylo lepší místo.

Je nyní oproti loňsku jádro mužského týmu zdravější?
Ukázalo se už v juniorech, kdy jsme vyhráli druhou ligu. Jádro je úplně stejné. Známe se navzájem. Všichni jsme kamarádi, bavíme se spolu a je to taková rodinná záležitost. Oproti minulému roku úplně diametrálně odlišné.

Jaké to je, když se tvůj sen změnil v realitu a nyní budeš tím, kdo bude motivovat další své nástupce?
Trošku je to na mě tlak, že musím být nejlepší verzí sám sebe. Taky trénuji děti a i jim se snažím předat to, co trenéři předali mě a aby zároveň viděli, že jsem to v týmu někam dotáhl. Aby mohly být podobně úspěšné, ne-li lepší.

Je složitější trénovat děti, nebo hrát za A-tým?
Podle mě trénovat děti. Dají se jednoduše ovlivnit a co jim řeknu, je pro ně svaté. Tím pádem musím hodně přemýšlet, co jim řeknu, co je budu učit. Zatímco jako hráč na hřišti už nad tím nepřemýšlím. Je to takový tlak na mě, že formuji mladou generaci florbalistů.

Dává ti něco trénování zpětně, co bys vzápětí mohl aplikovat do vlastního tréninku?
Určitě mi to něco ukázalo. Dětem se totiž vštěpují základy, na které jsem osobně za ty roky zapomněl. Bylo tam pár věcí v prvním půl roce, které jsem zjistil, že dělám špatně a měl bych je dělat jinak.

Které například?
Technika při střelbě tahem. Ta mi doteď nešla. Když jsem teď občas na trénincích poslouchal, co mi například Roman (Janeba) říkal, tak se mi zlepšila úplně drasticky.