Kde se momentálně nacházíš?

Aktuálně jsem stále v Nizozemsku, v krásném městě Leeuwarden, které leží na severu téhle placaté země.

Řekni nám něco o životě v Holandsku. Jaké vidíš hlavní rozdíly oproti České republice?

Určitě nejvýraznější rozdíl jsou kola. Jsou všude a podle statistik je v Nizozemsku více kol než lidí. Jezdí na nich opravdu všichni. I já jsem si na to hodně zvykla a myslím, že to je jedna z věcí, která mi pak budou chybět. Bohužel Praha na tohle není vůbec stavěná. Druhý zásadní rozdíl vidím v lidech. Už několikrát se mi stalo, že se mě úplně cizí člověk zeptal, jestli nepotřebuji pomoc, třeba když jsem se snažila odtáhnout krabici s nákupem, nebo když jsem vypadala totálně ztraceně. A taky se mi líbí, jak si Nizozemci umí užít maličkosti, jako když třeba na chvíli vyleze sluníčko (vzhledem k tomu, jak často tu prší, jsem se to naučila rychle taky). A třetí věc je, že asi tím, jak jsou všichni vysocí a mají i větší nohy, si tu můžu kupovat o číslo menší boty! (tuhle radost asi pochopí jen holky)

Jak je to s kvalitou školství, kterou teď můžeš porovnat?

Je potřeba říct, že Nizozemsko má úplně jiný systém, například jednoleté magisterské programy (jako je ten můj) jsou tu zcela běžné. Nemám srovnání z nižších stupňů nebo z jiných univerzit, ale přijde mi, že tu kladou větší důraz na osobní rozvoj a výuka je tu více prakticky zaměřená. Třeba na mojí univerzitě se vyučuje i hotel management a univerzita provozuje hotel, kde studenti mají reálnou praxi a studenti z kuchařského oboru zajištují provoz školní kantýny a kavárny. A my na našem marketingovém oboru pracujeme na zadání pro reálné firmy. Řekla bych, že ty jednoleté obory jsou náročnější, protože se během deseti měsíců musí probrat hodně věcí, ale podle mě jsou výslednou kvalitou minimálně srovnatelné s těmi dvouletými u nás, ne-li hodnotnější. Na českém školství mi vadí, že se pořád klade strašně velký důraz na učení se věcí nazpaměť místo přemýšlení a schopnosti umět najít a použít informace. Navíc v Nizozemsku se za studium platí školné, což si myslím, že zájemce donutí si svůj obor opravdu pořádně rozmyslet a řekla bych, že opravdu jen málo lidí tu studuje jen „pro papír“.

Doporučila bys někomu, kdo se teď rozhoduje, jestli jít studovat do zahraničí?

Určitě! Je to skvělá zkušenost ať už z pohledu samostatnosti a schopnosti postarat se o sebe v cizí zemi, zdokonalení cizího jazyka (tak dva měsíce jsem se s tím docela prala, ale pak se to zlomilo, tak to hned nevzdávejte!), ale i třeba navázání kontaktů (někdy i celoživotní přátelství) s lidmi z různých zemí a kultur. Přiznám, že moje očekávání ohledně náplně mého studia byla hodně odlišná, ale právě díky těm výše vyjmenovaným věcem toho rozhodnutí určitě nelituji. Asi bych se ale příště snažila zjistit o studijním programu více informací od absolventů (což v mém případě byl problém, protože tento obor je tu teprve druhý rok).

Co florbal v Holandsku? Měla jsi možnost nahlédnout pod pokličku tamní florbalové kuchyně?

Když jsem si vybírala univerzitu, možnost hrát florbal bylo jedno z rozhodovacích kritérií. Bohužel v Nizozemsku není florbal až tak populární, jak jsme si mohli, nebo spíše nemohli všimnout třeba na mistrovstvích. S ženským florbalem je to samozřejmě ještě horší. Věděla jsem, že nejbližší ženský tým je v Groningenu, který 60 km daleko. Dojíždění by mi nevadilo, v ČR jsem jezdila v rámci hostovaní dvě sezóny na Kladno. Bohužel to v Nizozemsku celé ztroskotalo na dopravě, která je tady velmi drahá a já jako zahraniční student nemám nárok na žádné slevy. Takže jsem všeho všudy absolvovala jeden trénink. Je pravda, že ta hra byla na úrovni našich nejnižších soutěží, ale i tak to bylo moc fajn. Navíc se mi tam stala taková vtipná věc. Přišla jsem na trénink, který měly holky dohromady s céčkovým týmem mužů, v angličtině jsem se představila s tím, že bohužel nemluvím nizozemsky. Po tom, co jsem na dotaz, odkud jsem, odpověděla, že z České republiky, se na mě vedle stojící kluk otočil a česky mi říká: „Ježiš, fakt, jo?!“ (tímto zdravím Kubu Zajíce, bývalého hráče FBC Kopřivnice, a současného hráče UFC Groningen :)). A myslím, že český florbal má v Nizozemsku (nebo aspoň v Groningenu) dobrou pověst, protože při zmínce o České republice byla většina reakcí ve stylu: „Jooo, tak to florbal určitě umíš dost dobře!“. No, asi něco jako když my potkáme Švéda. :-D

Pojďme se teď pobavit o situaci, která teď trápí celý svět, a to pandemie Covid – 19. Můžeš srovnat vládní opatření obou zemí? Která země se podle tebe lépe vyrovnává s nastalou situací?

Já samozřejmě kromě místních informací sleduji od začátku i situaci v ČR, kde vláda opatření zaváděla o něco dříve a přísněji. Školy už tu máme několik týdnů zavřené taky, stejně tak většinu obchodů, restaurace, kina, fitka… Také se tu doporučuje dodržovat vzdálenost a v obchodech dezinfikují nákupní košíky. Hlavní rozdíl ale je, že tu nejsou povinné roušky a vlastně je tu nikdo nenosí. Kromě mě a pár asijských studentů. Díky tomu se mi ale lidi vyhýbají větším obloukem, takže to vlastně funguje oboustranně. Navíc mi před pár dny přišly krásné roušky od mojí mamky, takže to beru jako praktický módní doplněk, když už musím ven. :-)

Můžeš teď čtenářům přiblížit, jaká je situace v zemi tulipánů?

Nizozemská vláda na začátku, stejně jako Británie, uvažovala o cestě kolektivní imunity, ale celkem rychle také obrátili, proto mě teď docela děsí zprávy z ČR, kde se o tom uvažuje. Tím, že nebydlím v těch velkých městech na jihu, kde se objevily první případy, tak se tu cítím pořád bezpečně. Tady na severu obecně je méně případů, takže mi přijde asi lepší být tady, než v Praze.

Jak trávíš teď své dny?

Trávím je doma, většinu času věnuji práci do školy, máme výuku online a zároveň pracuji i na své závěrečné práci. Mně to vlastně docela vyhovuje, ušetřím spoustu času, ale uznávám, že skupinová práce je teď o něco náročnější na organizaci. S koronavirovou situací mi toho přibylo více i v práci (pracuji na dálku na zkrácený úvazek ve svém původním zaměstnání). A abych se z toho nezbláznila, snažím se mít i pravidelný pohyb, takže jedu podle workout videí na YouTube. Ale není to ono, touhle dobou bych už asi vyrazila běhat ven. Překvapivě tu už asi týden nepršelo. :-)

Jak to vypadá s tvým návratem do České republiky?

To je dobrá otázka, na kterou bych i já ráda znala odpověď. Měla jsem celkem jasný plán, ale ten samozřejmě padl. Uvidím, jak se během příštího měsíce vyvine situace a podle toho se rozhodnu.

Co bys vzkázala všem čtenářům do nelehké doby?

Poprosila bych je, ať se chovají zodpovědně, i když ta opatření už nebudou tak přísná, protože jen díky tomu se brzy budeme moci zase potkávat na hale. Posílám tulipánový pozdrav pro všechny Tygry. Hrajte to hlavou a myjte si ruce! Doei, doei!