Jakých bylo uplynulých sedm měsíců?
Pro nás se jednalo o obrovský šok. Po prázdninách jsme všichni doufali, že se covidová vlna z jara nevrátí. Nicméně počet případů koncem srpna, v září a říjnu začal dramaticky narůstat. V tu chvíli bylo jasné, že situace, kdy se může volně do hal, trénovat a shromažďovat, je neudržitelná. Vyústěním toho všeho bylo, že v polovině října nám byla zakázána veškerá činnost a museli jsme dobře rozjetou sezonu, kterou jsme plánovali, přerušit. V té době jsme mysleli, že pouze přerušit. Následně se z toho vyvinulo úplné ukončení. V dalších měsících jsme se s výjimkou dvou týdnů před Vánoci ke sportovní činnosti prakticky nevrátili a obnovili jsme ji až od prvního května a ještě k tomu pouze ve venkovních prostorech. Děti v našem oddílů i dospělá část neviděly halu už sedm měsíců.

Šok přišel ze dne na den. Všichni jsme si přáli, aby se jednalo pouze o původně avizovaných čtrnáct dní, nakonec z toho bylo sedm měsíců. Bylo nějaké období, kdy jste věřili v opětovné rozjetí sezóny, nebo už v lednu jste tušili, že je konec?
Doufali jsme celý podzim, že přijdou nějaká opatření, která zaberou. Podaří se snížit šíření viru v populaci a budeme se moci vrátit ke sportu. S postupem času ale narůstala skepse a s přibývajícími týdny a měsíci už si nikdo nedokázal představit, že bychom se mohli k florbalu tuhle sezonu vrátit. I když Český florbal pořád vydával varianty, jak by se mohlo začít trénovat, tak v oddílu jsme realisticky věděli, že situace k obnovení sportovní činnosti nesměřuje, a pokud se děti v družstvech setkají, tak pouze při venkovních aktivitách.

Jak se vám spalo? Řešit takové věci není rozhodně něco příjemného.
Souhlasím. Bylo to hrozně nepříjemné pro celou členskou základnu, kdy všichni doufali, že budou hrát. Máme elitní družstva, která chtěla usilovat o postup do vyšší soutěže – muži do Národní ligy, ženy do extraligy. Strašně těžké bylo přijmout fakt, že tuhle sezonu se nám tohle opět nepodaří, když už nám takto nedopadl už předchozí ligový ročník. Mentálně se s tím srovnat bylo hrozně těžké.

Jak jste danou situaci vnímali ve vedení oddílu?
Ve vztahu k nám jako vedení oddílu, které zabezpečuje celý chod klubu, tak vliv situace byl samozřejmě také náročný. Měli jsme všechno nachystané – smlouvy na haly, s trenéry a na veškerou podporu, kterou celá organizace potřebuje – a tohle všechno najednou padlo. Nějakým způsobem jsme řešili co dál, jak celou činnost zakonzervovat, jak minimalizovat náklady, protože jsme věděli, že budeme mít obrovské problémy s financemi a že si nesáhneme na 100% příspěvků. Zároveň efektivně využít čas, abychom připravili další projekty.

Nemuseli jste platit za haly, tréninky, pořádání, vyplácet rozhodčí případně testovat hráče jako v profesionálním sportu. Co bylo nákladné?
I za situace, kdy se netrénuje, tak má oddíl určité náklady. Jedná se o zaměstnance, kteří mají smlouvu na celý rok, a nejde ji ze dne na den ukončit. Jsme vázání výpovědními lhůtami a nechtěli jsme o všechny lidi přijít. Klíčové osoby chceme udržet v klubu a musíme je samozřejmě určitým způsobem pořád platit. Kromě toho dál běží administrativní náklady, jako jsou webové stránky, správa oddílu, vedení účetnictví a podobně. Tohle všechno nejde škrtnout.

Nedílnou součástí respektive položkou byli trenéři, kteří se stejně jako všichni ostatní museli přesunout do online prostoru a pořádat virtuální tréninky, zvlášť k době, kdy téměř všichni rodiče museli shánět techniku pro děti kvůli škole a virtuální výuce a někdy se nejednalo pouze o jednoho potomka. Jak bylo tohle složité uskutečnit a přilákat svěřence?
Hrozně složité, protože jsme na tuto variantu nebyli připraveni. Jsme zvyklí pracovat s mládeží na kontaktní bázi. Každý den se vídat s dětmi a trenéři jsou zvyklí být aktivní. Část koučů se online tréninků vůbec neúčastnila. Museli jsme hledat externisty, kteří jsou na podobné věci připraveni. Navázali jsme výbornou spolupráci s Liborem Kuczou, jenž vede kondiční a silové tréninky. Zpětná vazba od členské základny byla výborná. On je zvyklý, protože naplno pracuje ve fitness centru, předcvičovat, dokázal všechny cviky dětem předvést a zároveň je přes online platformu kontroloval, jestli je provádí dobře. V tomhle směru jsme se snažili udělat maximum možného. Sportování s florbalkou nejde přes on-line verzi zachránit. Co nám pomohlo, bylo, že rodiče museli mít notebooky a kvalitní připojení kvůli škole, takže jsme nemuseli řešit tento problém. Většina dětí měla webkamery a všechno přichystané.

Jaká byla odezva od rodičů? Hlásili se sami či se vás často ptali, co mají dělat a podobně?
Celou situaci jsme se snažili nějakým způsobem s nimi komunikovat, ale bylo to hrozně těžké. Nikdo totiž nevěděl, co bude. Všichni doufali, že dřív nebo později se tréninky rozběhnou. Nejdřív jsme k online tréninkům byli skeptičtí. Pak jsme ale viděli, že jiná cesta nevede a věřím, že i rodiče tohle pochopili, že se jedná o jediný možný způsob, jak děti udržet u sportu. Tím spíš, když se jedná o půl rok, kdy je většinou zima a chladno, a venku se podobné aktivity dělají těžko. Takže nějakým způsobem v tomhle směru to byla jedna z cest, jak se k mládeži dostat a udržet ji u sportu. Věřím, že to všichni pochopili a uvítali.

Prague Tigers jsou stále dynamicky se rozvíjejícím klubem, který se rozrůstá, a jeho ambice jsou stále vysoké. Jaké následky bude mít uplynulých sedm měsíců následky z hlediska rozvoje pro oddíl?
Odpověď rozdělím na sportovní a organizační část. Co se týká sportovní, tak za mě je se jedná o obrovskou ránu pro elitní týmy, které měly vysoké ambice, a musely se jich vzdát. Už podruhé v řadě, protože už předchozí sezona byla rovněž předčasně ukončena. Samozřejmě celá situace bude mít dopad takový, že se řada hráčů s tím nesrovná, nebude chtít pokračovat a budeme muset hledat nové akvizice. Věřím ale, že se jedná pouze o odložení sportovního cíle a rozhodně se ho nevzdáváme. Jsem přesvědčen, že ligový ročník 2021/22 se kompletně odehraje a dosáhneme vytyčených met.

A z hlediska mládežnické základny …
Co se týká mládeže, tak je nám jasné, že tím, jak děti nemohly sportovat, tak část z nich se nebude tak lehce vracet ke sportu. Našla si konkurenci v jiných aktivitách nebo ztratila po tak dlouhé pauze vztah ke sportu a v tomhle směru budeme od rodičů, ale i od Českého florbalu jako zaštiťující organizace potřebovat pomoc v tom, aby připravil nějakým způsobem vhodná motivační videa nebo programy, jak vrátit mládež ke sportu. Věřím, že máme atraktivní produkt. Máme florbal, který děti baví, a máme kvalifikované trenéry, jež jsou zkušení a dokážou mládež nadchnout pro florbal. Doufám, že mortalita bude minimální a většina se jich vrátí. Naopak jim sport začne chybět a věřím, že se nám podaří v příštích měsících členskou základnu navýšit.

A co ekonomické hledisko? Je klub finančně stabilizovaný?
Po ekonomické stránce byla uplynulá sezóna náročná. Nicméně zvládli jsme ji a dokázali jsme se dostat do černých čísel, což s ohledem na okolnosti hodnotím pozitivně a věřím, že spolu s kolegou ve vedení Vladimírem Jamborem jsme využili čas efektivně a minulé měsíce jsme strávili intenzivní prací na tom, abychom dokázali do klubu přivést nové lidi, kteří se budou věnovat aktivitám, ve kterých jsou dobří – máme nového grafika, první sezónu máme oddílovou sekretářku, jež se celé organizaci pečlivě věnuje na poloviční úvazek. Povedlo se doplnit trenérskou složku. Máme nového vedoucího družstva žen a obecně se nám podařilo zpracovat vizi oddílu, kde ho vidíme za několik let – do roku 2025, čehož si cením možná nejvíc. Dále jsme vytvořili etický kodex, kde jsme si definovali standardy, jak bychom se chtěli jako klub k sobě navzájem chovat a vystupovat i navenek a k tomu celá řada dalších interních dokumentů, jež by měly pomoci k tomu, aby oddíl byl správně veden a získal konkurenční výhodu oproti ostatním.

Byla zmíněna koncepce do roku 2025. Kde by měl být klub v tuto dobu?
To se určitě nedá říct v pár slovech. Koncepce určitě zahrnuje celý oddíl od materiální základny, přes sportovní zákony, vztah k mládeži a podobně. Celkově chceme mít vizi, a to si myslím, že je jedna z důležitých věcí, kam posunout mužský a ženský A-tým. V roce 2025 bychom rádi hráli extraligu v případě žen a s muži bojovali v první lize. To nejdůležitější ale, že chceme mít v klubu hodnoty respektive žebříček, který by měl v oddíle rezonovat. Každý by s ním měl být srozuměný a měli bychom ho dostat do členské základny a přesvědčit všechny o tom, že takto chceme pracovat. Věřím, že se nám podaří dosáhnout toho, že členská základna bude s žebříčkem srozuměna. Chceme se prezentovat kvalitní prací s mládeží a nějakým způsobem se vymezit ve florbalovém prostředí vůči jiným oddílům, které jsou zaměřené trošku jiným směrem.

Jak se k vám v uplynulé zrušené sezoně zachovali partneři a sponzoři klubu?
Tohle je samozřejmě složitá situace. Co se týká partnerů, kteří nám přispívali finančně, tak většina z nich momentálně podporu přerušila ze dvou důvodů. Často sami byli postiženi dost zásadně opatřeními proti šíření nemoci Covid-19. A ti ostatní, co nebyli, neměli až takový zájem přispívat, protože jsme je nemohli nějakým způsobem efektivně prezentovat. Naše dresy nebyly vidět na zápasech a celkově sportovní činnost utichl. Prezentace klubu byla omezena pouze do online prostředí, což ne každému vyhovuje. V tomhle směru se jedná určitě o krok zpět a troufám si tvrdit, že kdybychom neměli podporu z veřejných prostředků (granty a podobně), tak bychom tuhle sezonu nemohli přežít.

Sportovní činnost utichla, nicméně už se pomalu vrací zpátky k životu. Děti trénují venku, ženy zahájily letní přípravu. Kolik dětí se vrátilo zpět do aktivního procesu?
V tuhle chvíli ještě nemáme přesná čísla, protože jsme začali od prvního května. Jak jsem měl možnost vidět přípravu na aktivity na Černém Mostě, tak jsem viděl nadšení a spoustu známých tváří. Odhaduji, že procento dětí, které tam chodí, bude přibližně kolem 80% z těch, co by mohly chodit.

Ačkoliv vypadá, že postupně se díky rozvolnění počet osob v halách navýší a bude se moci trénovat uvnitř, tak he hodně velký problém, že se zatím trénuje pouze venku a ne v hale?
Troufám si tvrdit, že teď už ne. Teď už nám to nevadí. I pokud by byla normální sezóna, tak bychom se v průběhu května přesunuli z hal ven. Přes léto, když počasí dovolí, je obecně ideální pro členskou základnu sportovat venku a hala je pouze doplněk před turnaji, které plánujeme.

Ptal jsem se z důvodu, jestli právě dětem nechybí dovednosti a zkušenosti ohledně práce s holí a míčkem.
Určitě jim chybí. Proto jsme i do venkovních aktivit zařadili florbalky a děti si ji venku a i míček osahají. Můžou si zahrát a vrátit se k florbalu.

První větší akcí pro mládež by měl být na konci června brněnský turnaj Hummel Open Game. Co dál se chystá?
První velkou akcí bude tradičně Brno, kam se moc těšíme. Jezdíme tam pravidelně osm nebo devět let. Vždy máme mimořádně pozitivní zpětnou vazbu. S tímhle turnajem počítáme i díky tomu, jak se v posledních dnech jeví vývoj pandemické situace a i náznaky, jak se bude rozvolňovat. Předpokládáme, že se turnaj uskuteční. Hned na to se zúčastníme Prague Games. Tohoto klání se také zúčastňujeme pravidelně. Pak přijde to nejdůležitější, což je soustředění, kdy první týden v srpnu budeme s mladší mládeží v Rumburku a druhý týden poté se starší v Kutné Hoře. Tady bych si dovolil apelovat na všechny rodiče, pokud ještě děti nepřihlásili, tak aby tak učinili, protože potřebujeme už začít chystat konkrétní aktivity a potřebujeme vědět, v jakém počtu se sejdeme.

A co nábory? Budou se chystat?
Připravujeme náborovou kampaň. Primárně ji zaměřujeme na nejmenší děti ve věku, kdy mají předpoklad se nejvíc naučit a osvojit si správné vlastnosti. S ohledem na výpadek za poslední rok zacílíme i na trochu vyšší věkové skupiny dětí, tak aby měli možnost se vrátit i ti, kteří ho dělali nebo přešli k jinému sportu či jsou nerozhodnutí a nějakým způsobem je oslovit. V tomto směru jsme se domluvili přímo s jedním člověkem, který bude mít kampaň na starosti a vymýšlíme jak to udělat, jak se dostat do škol a veřejných prostranství, kde bychom měli být vidět.