Hořký rok 2022 máš za sebou. Jak jsi uvítala nový letopočet?
Určitě jsem ráda, že přišel (směje se). Konečně se přehoupl. Uvidím, co mi přinese letošní ročník. Samozřejmě je to jeden velký otazník.

Prošla sis hodně těžkým a vážným zraněním, kdy sis přetrhla achillovku. Kdy tě začaly cukat ruce, že by sis chtěla zahrát?
Vlastně hned od začátku, nicméně to jsem byla v šoku, že přišlo nějaké zranění. Pro mě první za život. Co se týče florbalu, tak to celé přišlo až v zimě, ke konci loňského roku, kdy už jsem cítila, že by šlo se vrátit a ráda bych si pinkla. Do té doby se jednalo o oťukávání. Když jsem se přišla podívat někdy v létě na holky, tak jsem se spíš ještě bála. Pohyb, který jsem viděla na hřišti, byl pro mě hodně vzdálený.

Kdy jsi tedy začala trénovat naplno a věděla jsi, že noha nápor udrží?
Asi koncem listopadu, začátkem prosince.

Jaké bylo pro tebe sledovat spoluhráčky zpoza mantinelu?
Nebyla jsem nervózní. Celou věc jsem brala tak, že jsem věděla, jakým zraněním jsem si prošla a jsem ráda, že alespoň takhle jsem mohla týmu pomoct, být v kontaktu s holkami. Pro mě to bylo lepší i co se týče návratu, že jsem si připravovala půdičku pro návrat na hřiště.

Byla o to snazší rekonvalescence, když jsi byla s týmem?
Přes léto jsem s ním moc nebyla ani letní přípravu jsem s ním nešla. Tohle bylo ještě v mojí režii. Rekonvalescence a rehabilitace po zranění tomu odpovídala. Bylo na mě, kdy přijdu na trénink a budu chtít běhat po hale. Ještě toho mám ale spoustu před sebou.

Máš teď v hlavě, že teď nohu povědomě trochu šetříš a dáváš si na ní pozor?
Mám to v ní, ale zrovna při zápase s Novým Strašecím jsem si uvědomila, že jsem to dokázala i z ní vypustit. Pomalu to ustupuje, což si zpětně vyhodnotím, jak celou záležitost vnímám, ale strach mě už opouští. Vím, co riskuji a co se může stát.

Letos jsi nastoupila do tří zápasů, v nich jsi dala dva góly. To je celkem solidní návrat ne?
Pro mě taková malá odměna. Má to ještě pro mě smysl a zároveň dostávám motivaci vydržet u florbalu a dát mu šanci, zároveň se posouvat s nohou a dostat se tam, kde sem byla. Rozhodně jsem s tím ale nepočítala. Pro mě to je malé překvapení a potěšení.

Co znamená, že se chceš dostat tam, kdes byla?
Takových patnáct procent tam rezervu mít budu skrz fyzičku. Jsem na takové úrovni, že můžu s holkami hrát. Neříkám, že ještě zápasy typu play-off, ty rozhodně ještě ne. I s trenéry jsem domluvená, že si můžu kdykoliv říct a je to na mém uvážení, jestli ano, nebo ne.

I s ohledem, že nebudeš mít takový čas na hřišti, dá se říct, že si takový žolík?
Úplně v pohodě. Až mě překvapuje, že první zápasy jsem hrála víc, než jsem čekala a počítala. Zdraví mi to dovolilo, tak proč ne. I mě to dává zpětnou vazbu, na co se zaměřit a v čem se posouvat.

Přemýšlela jsi, že by ses šla rozehrát i za B-tým?
Byla jsem o tom přesvědčená od začátku, že se nejdřív vrátím s B-týmem. I s holkami jsem byla domluvená. Pak ale přišly různé a odlišné názory, že právě u béčka se mi stalo to zranění. Proč tam mám chodit a jít rovnou za áčko. Trenéři nebyly proti. Takže jsme začaly přes pár startů od druhé třetiny do konce zápasů. Zatím jsem za béčko jsem jít nemusela.

Už jsi stoprocentně fit?
Nemůžu říct, že stoprocentně. Achillova šlacha, která je nejsilnější v těle, zažila zranění. Byla přerušená úplně, sešitá a už nikdy nebude taková, jaká byla dřív. Teď je jenom o mně, jak naposiluji celou nohou a jak se s mým limitem dokážu vrátit do původního stavu. V tuhle chvíli ještě nemám sto procent, abych si na noze mohla dovolit, co jsem chtěla. Ale už navždy s tím budu mít problémy, že budu muset nohu víc rozehřát a dopřát jí větší péči.