Už máš za sebou sedm zápasů v Tigers. Už ses zabydlela v týmu?
Ano. Teď nově hraji v obraně, dřív jsem byla v útoku. Spoluhráčky mě ale podporují, drží mě. I za pomoci gólmanky, která mi říká, kde mám soupeřky, tak spolu držíme a tím, že na to nejsem sama, tak se na beku cítím dobře. Vím, že mě ostatní případně zastoupí. S holkami jsem si jistá a držíme spolu jako celek.

Místo střílení a připravování gólů jim naopak musíš teď zabraňovat. Je těžké se přeorientovat?
Zní to docela zábavně. Zabránit inkasované brance je důležitější. Najednou ze mě spadla povinnost dát gól a vím, že tíhu mohu přenést na hráčky v útoku, oni musí. Vždy to bylo na mě, což teď není a je mi to příjemné. Taky jim můžu rozehrát akci, poslat míček do útoku, což mi vyhovuje.

Je něco, co ti dělá ještě na pozici obránce problémy, třeba že by ses ocitla v útoku a přitom musíš být spíš vzadu ….
Když chci, tak si vyběhnu dopředu. Nijak mě to neomezuje a věřím, že se do útoku ještě dostanu. Zatím mi trenéři věří v obraně, což mi dělá radost.

Což se ukázalo i v pohárovém utkání s Panthers. Spoustu střel jsi zablokovala a dokonce si přežila i střet s protihráčkou. Jaké to bylo?
Měla jsem větší radost, než když bych dala gól. Udělala jsem dobrý souboj a zabránila střele, což mě ohromě potěšilo, že jsem zablokovala šanci, která mohla skončit v brance.

Víš co zlepšit nebo na čem ještě zapracovat?
Určitě. Obránce hraji poprvé v kariéře. Ke zlepšování je toho strašně moc a ještě potřebuji nabrat zkušenosti. Ještě tři čtyři zápasy bude trvat, než se usadím na beku. V podstatě ale celou sezónu budu muset na sobě pracovat. Pořád je kam se posouvat, zlepšovat. Rozhodně nejsem hotová defenzivní hráčka. Je to motivace.

Poslední zápas jste hráli proti Panthers. Ty sama jsi ještě na jaře byla Panterkou. Jaký to byl pro tebe zápas?
Příjemný. Samozřejmě, že jsem měla malou nervozitu. Brala jsem ho jako výzvu. Necítila jsem se špatně, naopak sebevědomě, a že chci tým dotáhnout k vítězství.

Z počátku to vypadalo spíš na tu nervozitu. Pár zkažených rozehrávek, k tomu dvouminutový trest za hru rukou …
To bylo schválně. Viděla jsem, že míček letí do horního růžku, tak jsem tam prostě tu ruku dala a riskla jsem to. Maťka (brankářka Martina Pilšáková pozn. red.) říkala, že by střelu měla, ale intuice mi řekla, že dvouminutový trest mi za to stojí.

Panthers sice přesilovku nevyužili, ale vteřinu po jejím skončení srovnali skóre. Vyčítala sis vyloučení?
Nevyčítala. Stane se. Branka padla až po oslabení, takže jsem si řekla, že ho holky odbránily dobře.

V Panthers si působila minulou sezónu. Zkoušela si spoluhráčkám něco říct, poradit, speciálně motivovat?
To ne. Sice jsem tam hrála rok, ale tahle jsem utkání nebrala. Spíš obecně porazit extraligový tým a ne konkrétně Panthers.

Za ten rok jsi ale určitě věděla, jak hrají. Zmiňovala ses trenérům?
Jenom jsem věděla, že chytá zrovna tahle gólmanka, ale jinak ne. Jejich tým se taky hodně změnil a nevěděla jsem, co budou hrát. Navíc, týmy chceme porážet naší hrou a ne, že budeme vědět, jak ony hrají.

Kromě dvou trestných minut sis připsala i jednu asistenci při gólu v oslabení. Tušila jsi při lobu, že se přesně na tom místě bude pohybovat Eliška Dvořáková?
Věděla jsem, že když míček pošlu do prázdného prostoru, tak že tam Elí doběhne. Ona dokáže míček mít, podržet ho a nakonec dala i gól, takže jsem měla velkou radost.

Jak náročná byla pro tebe závěrečná desetiminutovka, kdy vás Panthers nepustili přes půlku?
Hodně náročná. Byly to nervy, ale věřila jsem a s holkami jsme konec zvládly.

V příštím kole poháru vás čekají Bohemians. Co čekáš od tohoto zápasu?
Že už do něj nepůjdeme s tím, že musíme za každou cenu vyhrát. Zápas s Panthers byla obrovská motivace a chtěly jsme. Teď už si můžeme víc oddechnout, když prohrajeme, tak stále můžeme být na sebe pyšné za předvedený výkon. Samozřejmě chceme postoupit co nejdále. Na Bohemku se připravíme a budeme se snažit urvat další vítězství.

Zmínila jsi, že už nemusíte vyhrát. Zápas s Panthers jste musely?
To úplně ne, ale chtěly jsme dokázat, že umíme porazit extraligový tým.