Když šel mezi muže, asi ani sám nepočítal, že dostane v Národní lize tolik prostoru. Když už, tak možná sem tam sbírat nějaké minuty. Zkraje sezony byl brán hlavně jako brankář do jednoho z rezervních týmů. Za mužské céčko nastoupil do dvanácti zápasů. První minuty v celostátní dospělé soutěži si připsal až na konci listopadu proti Plzni. Na dvě třetiny se pak do branky postavil v lednu proti Panthers, kde nastal zlom.

„Realizační tým mě hodil trošku do vody. Už jenom první zápas proti Panthers před nějakými čtyřmi stovkami lidí byl docela šílený. Každopádně jsem ani s tou šancí nepočítal, protože jsem myslel, že sestava je v určitou chvíli daná. Pak do toho skočily nějaké okolnosti a nakonec jsem dostal příležitosti. Musím zaklepat, že jsem je využil a jsem vděčný trenérovi, že mi dal tolik důvěry a doufám, že mu jí splácím kvalitními výkony,“ podotkl Hammami.

I přes jeho nízký věk jeho role v týmu nabírala na důležitosti a ke konci základní části vychytal nejprve výhru nad Jaroměří a následně nastoupil i v posledním 22. kole proti Benešovu za již rozhodnutého stavu. Play-down už patřilo jemu a zejména poslední sedmé střetnutí. „Takové zápasy jsem nikdy v životě nechytal. Pro mě osobně bylo utkání vcelku náročné, ale držel jsem se toho, že člověk musí chytit každou další střelu a soustředit se,“ přibližoval mladý gólman.

Čekalo se, že se bude hrát nervózní utkání s řadou chyb, které pochopitelně přišly, nicméně Hammami držel Tigers proti Turnovu skvělými zákroky a zejména díky němu šli Tygři po první třetině s nulou obdržených branek do šatny. Hosté pak sice srovnali, jenomže i tak po celý zápas dotahovali ztrátu. O to víc důležitější roli 19letý brankář v zápase sehrál.

„Říkal jsem si v podstatě jenom to, že musím chytit i tu další a pomoct klukům, protože se pořád cítím jako čtvrtý brankář někde v hloubi duše a nechci jim zápas zkazit. V takových situacích se musí člověk soustředit na svůj výkon. Věděli jsme, co soupeř bude hrát a že bude mít nebezpečné protiútoky – nahazovaní do branky, ubránění první formace. Chyby tam byly, což je jasné. Jsme mladý tým, hráli jsme nervózní zápas o bytí a nebytí. Pro nás některé to bylo poprvé. V hlavách jsme ho ale zvládli všichni dobře,“ těšilo Hammamiho.

Po celých šedesát minut mu přitom udržet koncentraci pomáhali fanoušci. Do čakovické haly jich přišlo 150 a tribuny byly zaplněné do posledního místa. Hammami poukazoval, že diváci a příznivci obou táborů vytvořili po roce opět fantastickou kulisu stejně jako loni při postupové jízdě do Národní ligy.