Související zápasy

Prague Tigers
86_20260311_125943.png
622_20260409_084409.jpg

Jedno velké sousto chybí, hlásí Balejová. Ve Rtyni by ráda ukončila sezonu

Velké finále je tady. Už o víkendu rozehrají ženy sérii se Rtyní v Podkrkonoší, které mají co vracet. Jednu z klíčových rolí sehrála loni na jaře Veronika Balejová. Její vymyšlené vyloučení ve třetím zápase a využitá přesilovka soupeře vedla k ukončení bojů a nic na tom nezměnily ani potoky slz po utkání. Teď ale přišel čas na odvetu a sladkou satisfakci. Slavit na stejném místě postup do extraligy.

Jste ve finále. Jak ti to zní a co na to říkáš?
Zní to neskutečně. Je to bomba! Celé play-off mi nějak hrozně rychle uteklo a najednou jsme tam, kde jsme chtěly být. Ale tohle ještě není konec ani zdaleka, ještě nám chybí jedno velké sousto.

Čím si to vysvětluješ?
Myslím, že je to letos hodně o jiném přístupu. Tenhle rok máme jediný cíl. Na vrcholnou část sezóny se připravujeme už dlouho a zevrubně se s trenéry soustředíme na to, co funguje, co ne a jak dosáhnout toho, co chceme. K play-off vlastně směřovala celá základní část. Zároveň nesmíme zapomenout na to, že letos v 1. lize chyběly celky, které v nás probouzely jaksi osobnější vášně než jiné.

Na co tím narážíš? Přeci jenom minimálně Rtyně je ve vás musela vzbuzovat a zrovna západní část musela být letos nabitější než loni.
Tak se Rtyní to bude (aspoň pro mě) pořádně osobní až teď. Ovšem pouze sportovně. Měla jsem na mysli Start a Mladou Boleslav, se kterými jsme body ztrácely v minulých sezonách.

Zatím sezóna bez porážky. Jak na tohle koukáte a nebojíte se toho, že by mohla přijít právě ve finále?
Kdo se bojí, kaká v síni. Já se to snažím nevnímat, protože vím, že takové myšlenky mi svazují ruce. Nevím, jak to mají ostatní holky. S každým zápasem začínáme od začátku. Je fuk, co bylo. Věřím, že letošní tým zvládne jakékoliv klopýtnutí.

K tomu vám schází porazit jednoho soupeře, nebo následně v baráži. O čem finálová série bude?
Bude to epický souboj o bojovnosti, odvaze a touze. O síle nejen vnější, ale i vnitřní. Bude to tvrdý boj, doufám, že nám k tomu fanoušci opět udělají tak skvělou atmosféru, jakou nám dělají celé play-off. Podpora z hlediště rozhodně bude potřeba.

Jak moc vás žene dopředu ta touha po pomstě, po odvetě?
Tak takhle osobně to zas neprožívám (směje se), ale určitě chceme ukázat, co jsme za ten rok nasbíraly za skalpy. Troufám si tvrdit, že zejména zápas ve Rtyni bude opravdovou lahůdkou.

Co vám nejvíc dala a poučila vás k té letošní sérii?
Dala nám velké ponaučení, že samy se ty zápasy nevyhrajou. Ta série byla hodně o hlavách, nesmíme si je pustit tolik k tělu. Tyhle holky umí být na hřišti nepříjemné, my musíme být v absolutním soustředění, ještě větším než doteď. A taky už víme, do čeho jdeme, že to bude prostě obrovská řež.

Jak moc velká výhoda, oproti loňsku bude, že teď začínáte sérii doma?
Rozhodně je to velká výhoda v tom, že by se případný třetí zápas hrál u nás, kde jsme doma a kde to máme rády. 

Určitě se bude hrát v obou případech v parádní atmosféře, která bude mít náboj, grády. Jakou tohle bude hrát roli? Zejména ve Rtyni vás asi bude čekat dost nepřátelská atmosféra.
Za předpřípravu na diváckou atmosféru můžeme být vděčné Světlé, protože jejich fanoušci jsou známí svým svérázem. No a za těch pár let, co 1. ligu hrajeme, jsme už viděly ledaccos, ať už to byly děsuplné plakáty na hale ve Rtyni minulý rok, nebo třeba s Black Angels hnůj a choreo na hale v Dobrušce. Dlouho jsem nebyla na žádném extraligovém zápase play-off, takže nevím, jestli to tam umí fanoušci takhle roztočit, ale naše liga je v tomhle povedená. Jsem zvědavá, co si pro nás fanoušci připraví tentokrát. Zároveň doufám, že si tvrdé jádro našeho fanklubu udělá výlet do Rtyně, aby nás ve vypjatých chvílích podrželi. Ale trošku toho rambajzu, to my rády.

Co v tobě vyvolává, když se řekne Rtyně v Podkrkonoší?
Upřímně trošku nevolnost, což je dáno tou cestou tam. Já a serpentiny nejsme moc kamarádky. Vždycky, když tam jedu, jsem ráda, že vidím ten jejich kostel s tou krásnou zvonicí, protože to už je jen kopec dolů a jsme tam. Jinak se mi vybaví florbal v jeho nejbrutálnější podobě, nic takového jsem, myslím, jinde nezažila.

Když ještě zavzpomínáme na loňskou sérii, tak jeden z nejemotivnějších momentů bylo tvé vymyšlené vyloučení a slzy po vyřazení. Jak velká satisfakce by pro tebe byla, kdybyste tam slavili postup?
To je pravda. Normálně moc nebrečím, ale tam jsem bulela jak želva. Snažím se na to nevzpomínat, trestů jsem v té sérii nasbírala zbytečně moc. Ale jo, ukončit tam sezonu by se mi hodně líbilo. To bych možná brečela zase.

Budeš mít nějaký motivační proslov před týmem, nebo to necháš na jiných?
Na tohle moc nejsem, přenechám ho jiným (směje se). Maximálně něco někomu pošeptám do ouška, ale to bude jen mezi námi.