V 37 letech na závěr základní části povolán do Národní ligy. Co sis říkal, když se ti ozvali trenéři, že tě nominují?
Nepřekvapilo mě to. Byl jsem domluven s Véčou (trenérem Tomášem Večeřou), který mě oslovil s tím, jestli si nechci přijít zahrát. Nečekal jsem, že půjdu hned do hry. Spíš, že budu na lavičce a v případě potřeby naskočím. Že budu hrát první lajnu, mě docela překvapilo.

Přitom celou sezonu jsi absolvoval v soutěži mužů a teď jsi naskočil do první obrany. Docela skok ne?
Asi mi to chybělo. Tempo a intenzita hry, hra do těla, atmosféra, tohle všechno člověk na soutěži nezažije. Všechny tyto aspekty mi scházely a jsem rád, že jsem se vrátil alespoň na těch pár zápasů.

Jak bylo těžké přepnout na úroveň o pět levelů těžší?
Bylo to těžké dost. Bolí mě celý člověk po každém zápase i tréninku. Po utkání s Královým Dvorem jsem byl sedřený a omlácený. Regenerace už je dlouhá. Člověk ale nastoupí do zápasu a zapomene na všechno. Přestane vnímat a hraje minutu od minuty.

Jak nyní bereš svůj návrat?
Je potřeba si říct, že spousta kluků, kteří loni vybojovali postup a začali letošní sezonu, tady teď nejsou. Chybí deset hráčů, takže Véča musel někam sáhnout do rezerv a vyšlo to na mě.

To zní, jak kdybys byl povolán jako blanický rytíř.
Ano. Skoro jo. Snad to vyjde. Doufám, že se nám podaří porazit Benešov a prorazíme do play-off.

Byla by to pro tebe krásná tečka?
Když jsem byl v Ostravě, tak jsem zažil play-off první ligy. Už jsem si toho zažil dost. Myslel jsem si, že sladká tečka bude postup z divize do Národní ligy v minulém roce. Na Vinohradech se odehrál krásný zápas s úžasnou atmosférou. Lepší jsem v životě nezažil. Škoda, že to nebyla ta tečka a musel jsem se vrátit nyní za takového stavu, který teď je.

Co to je pro tebe, když ne tečka?
Už si to tolik nepřipouštím a florbal beru na pohodu. Mrzí mě, když prohrajeme, ale nedělám si z toho těžkou hlavu. Nic strašného se neděje a musíme jít dál, i když chci nechat na hřišti všechno.

Daří se ti to přenášet na zbytek kádru, který je výrazně mladší než ty?
Nevím, jestli jsem ten typ vůdce, to asi ne. Snažím se ostatní povzbuzovat. Neřeším už teď negativní emoce, narážky na někoho a hledat na hře pozitiva.

Máš za sebou tři zápasy. Zpevnila se s tebou i obrana týmu?
Pořád se jedná o takovou skládanou. Pokaždé jsem hrál s někým jiným ve dvojici. Kádr bohužel není stabilní a trenéři ho lepí, jak se jim hráči sejdou.

Zmínil jsi, že sladká tečka byla loni na Vinohradech. Nyní přichází rozhodující zápas v Benešově, kde se definitivně rozhodne. Kdyby se vám podařilo proklouznout do čtvrtfinále, překonal by postup loňský úspěch?
Myslím si, že ne. Atmosféra a fanoušci na Vinohradech je něco, co se nezapomíná a na této úrovni se jedna o něco, co půjde jen těžko překonat.